ŽIJETE ŽIVOT SVÝCH SNŮ NEBO ŽIVOŘÍTE?
zdroj: Cestou Světla
Žárlivost je strach ze ztráty milovaného člověka.
Vlastně to je docela zdravý pocit.
Patologickým se stává v tom případě, když zapomínáš na Boha a začínáš uctívat milovaného člověka, když nemůžeš bez něj žít, když se stává hlavním zdrojem potěšení.
V tu chvíli se neochota ztratit ho obrací v panický strach, podezřívavost, žárlivost v horším slova smyslu, tehdy vzniká nenávist k milovanému člověku, který může zradit a odejít.
To vše se nevyhnutelně mění v lavinu agrese, která, prosakujíc do podvědomí, začíná zabíjet milovaného člověka a vlastní děti. Vedle takové ženy bude každý muž buď zabit jejím agresivním podvědomím, nebo bude těžce nemocný, nebo bude pít, stane se homosexuálem, nebo ji bude bít, a tím se pokusí intuitivně zbrzdit agresi, nebo ji začne podvádět, nebo…nebo…nebo…
U žárlivého člověka musí být problémy ve vztazích, což umožňuje zmenšit připoutanost. Bezkonfliktní bytí může posílit připoutanost natolik, že zachránit rozpad duše bude možné pouze nevyléčitelnou nemocí či smrtí.
Změnit se znamená zvolit nový systém cílů. Ne sloužení mamonu, tedy instinktům, požitkům, rozkoši, ale sloužení Bohu se musí stát hlavním smyslem života věřícího.
S. N. Lazarev – Výchova rodičů, kniha 5
Súvisiace články
