Mám kamaráda, v podstatě dobrého člověka. Před pár lety měl finanční potíže, tak jsem ho pozval k sobě na chatu, aby tam pracoval a dostal za to zaplaceno. Ukázalo se však, že ho práce moc nebaví. A to potřeboval pomáhat svému synovi, který studoval na univerzitě. Navrhl jsem tedy následující: sestavit tým několika lidí a začít s rekonstrukcí bytů. „Pokud dokážeš dát dohromady slušný tým a všechno pořádně zorganizovat,“ řekl jsem mu, „pomůžeš svému synovi a koupíš si byt.“ Ale on byl k mému nápadu lhostejný, i když peníze potřeboval.
S tímto mužem jsme měli společného kamaráda. Měl doma celou cívku elektrického drátu a rozhodl se, že část z ní dá našemu společnému známému, který potřeboval peníze. Muž přišel, odmotal dvě třetiny cívky, naložil drát na auto a odvezl ho domů. Obvykle se v takových případech lidé ptají, kolik si mohou vzít, a pokud ano, je to určitě méně než polovina. Ale zde selhaly morální zábrany: touha po blahobytu přemohla morálku.
Jeho syn, jak se zdá, zdědil po otci sklon dostávat více, než dává, a často, už se nestydíc, se začal chovat hrubě. A nedávno za mnou jeho otec přišel s otázkou. „Je možné, že se modlím špatně?“ zeptal se. „Četl jsem vaše knihy, ale mám pocit, že něco nefunguje.“ „Co máš za problém?“ zeptal jsem se. „Rakovina,“ odpověděl, „našli mi několik polypů ve střevech.“ Vidím nad jeho hlavou tmavou skvrnu – to je syn, kterého otec nesprávně vychoval.
Jsme zodpovědní za ty, které kazíme.
Shora jsme odměňováni za to, že dobře vychováváme děti, a berou nám mzdu, pokud je vychováváme nesprávně. Tento muž zřejmě sklon uctívat blahobyt, často na úkor druhých, předal svému synovi. A v synově podvědomí se to stalo tak důležitým, že zaměření na blahobyt začalo vytlačovat pocity lásky. Syn už nedokáže podvědomě akceptovat selhání, kolaps stability. V jeho duši je málo lásky a není se na co spolehnout, když se blahobyt hroutí. A tak syn reaguje na budoucí neúspěchy programem sebezničení. Tato sebedestrukce se vrací k jeho otci, jeho energetická hladina začíná postupně klesat a když klesne pod kritický bod, objeví se cysty, polypy nebo rakovinný nádor.
Aby se svého problému zbavil, musí změnit synův charakter, jeho světonázor a emoce. A musí začít sám u sebe. „Pokud se začne měnit, růst nádoru se zastaví,“ myslím si. „Takové případy jsem viděl často. Ale ke změně nesmí docházet k agresi vůči přítomnosti, minulosti ani budoucnosti. Dokud existuje agrese, změna je nemožná. V jeho případě by operace byla pravděpodobně lepší, ale i tak, pokud se nezmění, vzniknou nové problémy. A to znamená, že se musí změnit, ať se děje cokoli.“
„Začněme od začátku,“ říkám mu. „Před modlitbou je nutné se odpoutat od všeho a činit pokání. Představ si sám sebe v okamžiku pokání.“ On si to představuje a mně je všechno jasné. „Proč činíme pokání?“ ptám se.
„Abychom se vyhnuli opakování svého hříchu.
A abychom se vyhnuli jeho opakování, musíme se změnit.
Abychom se změnili, musíme se soustředit na lásku, která nás spojuje s Bohem.
Smyslem pokání je tedy bolest z toho, co jsme udělali, a láska, která nám pomůže to překonat.
Ale u tebe jde místo lásky divoká lítost nad minulostí a sebenenávist. Vždyť to je vražda lásky!
Co je to lítost nad minulostí? – Je to odmítnutí Boží vůle, a tedy skrytá nenávist k Bohu. Mimochodem, právě lidé, kteří se upínají k prosperujícímu osudu, často zažívají nekontrolovatelné odmítnutí toho, co se stalo. Takže si pamatuj: činíš pokání, aby jsi se změnil. Pokud činíš pokání, jsi již jiný člověk, a proto nemá smysl se nenávidět za minulost.“
S. N. Lazarev Diagnostika karmy 12
zdroj:Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
