To, jaký máte pocit ze sebe a ze svého těla, jak se vyrovnáváte se svými pozitivními a negativními vlastnostmi i s pozitivními a negativními vlastnostmi druhých a jak tyto vlastnosti respektujete, souvisí s tím, jak jste tyto vlastnosti prožívali v době mezi třetím a šestým rokem svého života.
V tomto období jste začali poznávat rozdíly mezi dobrým a špatným chováním. Když jste byli hodní (chovali jste se v souladu s očekáváními a požadavky dospělých ve vašem životě), byli jste odměněni. Když jste zlobili (chovali jste se tak, jak bylo to tyto dospělé nepřijatelné), byli jste potrestáni. Uvedená odměna mohla mít podobu pochvaly nebo jste mohli dostat nějaké speciální jídlo či hračku anebo jet na nějaký výlet. Potrestáni jste mohli být buď emočně (když jste byli zahanbeni, pokořeni nebo si z vás druzí dělali legraci a vysmívali se vám) anebo tělesně (když jste dostali na zadek nebo vás rodiče pleskli, dali vám facku anebo vás poslali do svého pokoje). Jelikož jste se báli těchto trestů a přáli jste si být odměněni, velmi rychle jste se naučili, co bylo přijatelné, a co nikoli.
Období mezi třetím a šestým rokem života je velmi citlivým a zranitelným obdobím. Právě v této době byly položeny základy vaší sebeúcty a sebevědomí. Pokud jste se naučili, že jste ve své podstatě dobří, ale jenom občas se dopustíte něčeho špatného, pravděpodobně jste si rozvinuli pevný základ, na němž jste si pak mohli dále budovat svou sebeúctu a sebedůvěru. Když pak jako dospělí uděláte občas nějakou chybu, nevyvolá to ve vás pocit, že jste špatní – který by to vyvolalo v malém dítěti.
Pokud vám však jako dítěti rodiče neustále říkali, jak jste špatní, vaše sebeúcta a sebevědomí při tom utrpěly těžké rány. Možná jste také vyrostli s pocitem a vnitřním přesvědčením, že jste vždy špatní. Jako dospělí se s největší pravděpodobností budete velmi bát, že uděláte nějakou chybu, protože každá chyba jenom dále potvrdí tento váš pocit, že jste špatní, a ještě více srazí již i tak nízké sebevědomí. Tento nezdravý pocit nízké sebeúcty a vlastní hodnoty se následně stane jádrem vašeho studu. Zaplaví vás stud pokaždé, když budete mít pocit, že nejste dost dobří anebo že si nezasloužíte lásku. Domnívám se, že jsme si rozvinuli pocity studu v reakci na pocity strachu. Bojíme se, že budeme opuštěni proto, že si nezasloužíme lásku.
Okolo třetího roku začínáte přicházet na to, jak navazovat vztahy s druhými. Začínáte poznávat, co máte dělat, abyste dostali to, co potřebujete. Pokud jste však vyrůstali v nezdravě fungující rodině či v rodině alkoholika, vaše potřeby byly pravděpodobně ignorovány anebo nemohly být naplněny. Ve skutečnosti jste možná byli zesměšňováni anebo jste byli terčem hněvu svých rodičů za to, že jste vůbec měli nějaké potřeby. Slova, kterými vás druzí popisovali, se stala základem toho, jak jste začali vnímat sami sebe.Pokud vám druzí říkali, že jste špatní a zlí, začali jste věřit tomu, že jste špatní a zlí. Pokud vám říkali, že jste hloupí, začali jste být přesvědčeni o tom, že jste hloupí.
Mnohá negativní přesvědčení, která sami sobě v dospělosti opakujete, mají své kořeny v období předškolního věku. Vaše pocity studu, touha po dokonalosti a perfekcionismus, kritičnost ve vztahu k sobě a k druhým a černobílé myšlení pocházejí z tohoto vývojového období.
Přibližně ve třech letech nám začíná na druhých záležet natolik, že si začínáme dělat starosti s tím, jaký k nám mají vztah. Pokud nás lidé, na kterých nám nejvíce záleží, přijímají za vše, čím jsme, pak se učíme přijímat také sami sebe. Avšak vše, co na nás tito důležití druzí nemají rádi, v sobě potlačíme a odpojíme se od toho. Jsme příliš malí na to, abychom mohli zůstat pravdiví sami k sobě na úkor ztráty jejich lásky. V tomto dynamickém procesu pokračujeme až do své dospělosti a tento proces je také pravděpodobně hlavním faktorem při rozvoji našeho chování, kdy se snažíme druhé za každou cenu potěšit, a při rozvoji spoluzávislosti.
Z tohoto vývojového období může pramenit i další problém, a to je přehnaná zodpovědnost. Od mnoha dětí v tomto věku jejich rodiče očekávají, že se budou chovat způsobem, který zdaleka přesahuje jejich schopnosti. Tříleté dítě si již opravdu začíná lépe uvědomovat bolest své rodiny a začíná se snažit hrát roli „malého dospělého“, který tuto bolest zažene. Jestliže je však na dítě kladena zodpovědnost za to, aby se maminka cítila lépe, nebo za udržení pořádku v domě, aby se tatínek nerozčílil, či za péči o nemocnou babičku, pak se toto dítě bude v dospělosti cítit zodpovědné za mnoho situací a okolností, které ve skutečnosti nepodléhají jeho kontrole – a bude pociťovat stud za to, že tyto jeho pokusy o kontrolu uvedených okolností selhávají.
Když se dítě cítí zodpovědné za situace, které nemůže nijak ovlivnit, může to také zpomalit jeho vývoj a zabránit mu v tom, aby se věnovalo činnostem, jež jsou pro jeho věk přiměřené a patřičné, například rozvoji jeho zvídavosti. Nejoblíbenějšími slovy tříletého dítěte se zdají být slova „proč?“ a „co to je?“. Pomáhají mu prozkoumávat jeho okolí a začít chápat svět kolem sebe.
Tato zvídavost se dále rozšiřuje na objevování vlastního těla a malé dítě v předškolním věku se ptá úplně na vše. Odpovědi, kterých se mu dostane, mají velký vliv na jeho vztah k vlastnímu tělu. To obzvláště platí pro oblast sexuality, neboť přibližně v tomto věku dítě také začíná zažívat fyzické potěšení při stimulaci svých pohlavních orgánů a začínají jej zajímat intimní místa druhých. U dětí v tomto věku je obvyklé, že se dotýkají oblastí svých pohlavních orgánů. Pokud se jich dotýkají nepřiměřeně často, pak to může naznačovat nějaký problém, avšak u většiny dětí se jedná pouze o prozkoumávání svého těla. Pro děti v tomto věku je také typické, že dospělým kladou otázky týkající se pohlavních orgánů. Tyto otázky v nich probouzejí zájem a jejich příjemné pocity jsou pro ně zdrojem útěchy. Reakce jejich rodičů či jiných pečujících osob na tuto jejich zvídavost může mít trvalý dopad na jejich další vývoj. Pokud rodiče dítě zahanbují nebo si z něj dělají legraci, pak se pro ně tato zvídavost při prozkoumávání jejich těla, která je pro daný věk přiměřená, může stát zdrojem pocitů studu a viny a může tak dojít k narušení přirozeného objevování jejich vlastního těla.
Na to, nakolik bezpečně se dítě cítí při prozkoumávání své vlastní sexuality, má rozhodující význam to, jaký rodiče zaujmou vztah ke skutečnosti, že v nich jejich děti začnou probouzet erotické pocity. Je zapotřebí, aby si jak matky, tak otcové uvědomili, že tyto jejich erotické pocity ve vztahu k jejich vlastním dětem jsou normální – a že to, co je nepřijatelné, je jednání na základě těchto pocitů. Ženy díky kojení a porodu jsou schopny lépe pochopit, že v nich jejich děti mohou probouzet příjemné sexuální pocity. Vnímají tyto pocity jako rozšíření tělesné intimity mezi matkou a dítětem. To však neznamená, že matky přehnaně a nezdravě nereagují na sexualitu svých dětí a že své děti nezneužívají, ale je to méně časté.
Když se však děti v tomto vývojovém období začnou věšet na svého otce a dožadovat se toho, aby jej mohly políbit na ústa, může to být poněkud znepokojující. Pokud si jejich otec není vědom své vlastní sexuality a neuvědomuje si, že pociťování erotických pocitů ve vztahu k vlastním dětem je normální, může na tyto své pocity reagovat buď přehnaně a začít své dítě sexuálně zneužívat, anebo jej naopak tyto jeho erotické impulsy mohou vyděsit natolik, že se zcela stáhne a přeruší veškerý tělesný kontakt se svými dětmi. Toto stažení se je nejčastější reakcí. Méně obvyklé, ale v naší společnosti také rozšířené je, když otcové začnou na tuto dětskou zvídavost aktivně reagovat a začnou jí zneužívat. Výsledkem je incest. Jeho záměrem je dítě sexuálně obtěžovat, zneužívat a narušovat tak jeho hranice. Pokud k tomu dojde, bude se toto dítě v dospělosti cítit odpojené od svého těla a možná bude mít sklony „sexualizovat své potřeby“. To znamená, že se bude snažit pomocí sexu naplnit své ostatní citové potřeby, např. potřebu lásky a bezpečí, neboť v dětství jeho rodič reagoval na tyto jeho citové potřeby sexuálně. V dospělosti si pak tyto děti mohou plést lásku se sexem, „být milováni“ pro ně může znamenat „být obtěžováni“.
Zranění způsobená incestem jsou velmi hluboká. Pokud jste obětí incestu, je důležité, abyste k sobě byli laskaví a vyhledali jste potřebnou pomoc, abyste se mohli uzdravit.
Předškolní věk byl pravděpodobně nejzásadnějším a nejdůležitějším vývojovým obdobím ve vašem životě. V této době jste si rozvinuli základy své sebeúcty a sebevědomí. Pokud však tato sebeúcta a sebevědomí byly nízké, začali jste v důsledku toho trpět pocity nejistoty, které si nesete do svého dospělého života.
V tomto vývojovém období má rovněž kořeny vaše snaha o to být dokonalí a zahnat pocity studu, stejně jako vaše neschopnost uspět a neschopnost zvládnout vývojové úkoly v pozdějších obdobích.
Velkou část své bolesti z tohoto vývojového období jste zdědili tím, že jste napodobovali postoje svých rodičů, které zaujímali vůči sobě, ke svému tělu a k druhým. Pokud vaši rodiče ve vztahu ke svému tělu pociťovali stud, možná jste od nich tento stud přejali. Jestliže byli nadměrně kritičtí k druhým, možná jste se od nich toto chování naučili. Bez ohledu na to, jak zle se k vám vaši rodiče chovali, v sobě máte jednu část, která si toto chování vnitřně osvojila a ztotožnila se s ním. Uvedené chování má své kořeny často právě v předškolním věku. Během zmíněného období jste si rozvíjeli své postoje k sobě a k druhým.
Vaši rodiče možná zdědili svůj stud a sklony k odsuzování a kritizování sebe či druhých od svých rodičů. Anebo si tyto postoje vytvořili v důsledku nějakých událostí, které se jim přihodily v době, kdy jste byli v předškolním věku. Pokud například některý z vašich rodičů ztratil práci, možná prožíval vztek či zahořklost anebo obviňoval všechny kolem sebe. Vy jste se pak pravděpodobně stali terčem tohoto jeho obviňování. Pokud tomu tak bylo, možná si toto obviňování či stud s sebou nesete do svého dospělého života a můžete si tyto pocity promítat do druhých stejně, jako si je kdysi váš rodič promítal do vás.
Když prozkoumáte postoje svých rodičů, pomůže vám to pochopit vlastní postoje, které jste od nich zdědili. Když poznáte, jaké události vaši rodiče ve svém životě v tomto období zažívali, budete moci zjistit, jestli tyto události měly vliv na to, jak přijímáte své pozitivní a negativní vlastnosti, a na vaši sebeúctu a pocit vlastní hodnoty.
MOŽNÉ PROBLÉMY, KTERÉ MAJÍ SVÉ KOŘENY V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU:
- Máte nepříjemný pocit ze svého těla nebo se cítíte nemotorní a neobratní
- Jste nadměrně sebekritičtí a plni studu
- Používáte sex jako jediný prostředek k tomu, jak pociťovat blízkost s druhou lidskou bytostí
- Jste perfekcionističtí
- Nedokážete tolerovat chování druhých lidí
* * *
– z knihy Uzdravte své vnitřní dítě, Cathryn L. Taylor
ĎAKUJEME:
http://andelskydenik.blogspot.sk/2016/04/vnitrni-dite-nase-sebeucta.html