Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Boží mlýny melou sice pomalu, ale zato jistě. Není třeba lpět na vnější spravedlnosti, která nastane tehdy, až nastolíme spravedlnost uvnitř.
Položme si několik otázek: Dáváme všem částem duše stejnou pozornost? Zapojujeme všechny naše podosobnosti rovnoměrně, aniž bychom nějakou popírali? Jaký je náš vztah k nechtěným a odepřeným částem osobnosti? Dáváme stejně lásky sobě jako druhým?
Pokud nás cokoliv vnějšího irituje, je potřeba nejprve najít příčinu v sobě. Když nás například štve nějaký člověk (může to být i situace), ptejme se: co přesně mi na něm vlastně vadí? Jakmile zjistíme, že je to třeba agresivita nebo tvrdost dotyčného vůči nám, je vhodné se dále ptát svého nitra: V jakých situacích se sám k sobě chovám agresivně? V čem jsem na sebe podobně tvrdý?
Vše je o našem postoji k sobě samému a tento postoj utváří naši realitu. Každý den takto dostáváme mnoho velmi cenných zpráv o našem vnitřním stavu a nevědomých pocitech. Proto sledujme své myšlenky, slova a pocity vůči druhým lidem a situacím. Nacházíme tak příčiny našich problémů jako v zrcadle, ale pouze tehdy, jakmile je vztáhneme na vztah k sobě samotnému.
Není otázky bez odpovědi. A není ani odpovědi bez otázky. Všechno vědění je v nás. Hluboko uvnitř známe všechny odpovědi. My to dávno víme, stačí jen naslouchat znamením naší duše, uklidnit pochybující a nevědoucí mysl a uvědomit si, že pouze my jsme tvůrci našich emocí. Nikdo jiný za naše emoční reakce nenese odpovědnost. Tak už přestaňme reagovat ve vleku neuvědomělých pocitů. Začněme spravedlivě a odpovědně konat ve vztahu k sobě.
autor:
Ivo Leinveber
Súvisiace články
