Každý z nás už zažil chvíle, kdy si nebyl jistý, jaký krok by měl dále učinit – a zda by vůbec nějaký měl dělat.
„Mám v tomto vztahu zůstat a nebo mám odejít? Mám si udržet tuto práci, a nebo se podívat po jiné? Jsem šťastný v tomto městě a nebo bych se měl odstěhovat jinam?“
I když se můžete cítit velmi zmateni při takovém rozhodování, existují snadno rozpoznatelné varovné známky, které vám řeknou, kdy už je čas jít.
1. Máte pocit, jako byste běželi stále do kopce.
Samozřejmě, nikdo z nás nemá svou cestu pouze vystlanou tulipány, avšak pokud trávíte většinu svého času snahou řešit či napravovat svou situaci, je velmi pravděpodobné, že se zkrátka nejedná o tu pravou cestu pro vás. Když se nacházíte tam, kde máte být, provází vás radost. Pokud musíte neustále bojovat o to, abyste se cítili dobře, nastal zřejmě čas na změnu.
2. Zůstáváte z pocitu povinnosti, nikoli z radosti.
Vztahy, které jsou založeny pouze na povinnostech, jen zřídka vydrží dlouho, protože vždy – vždy – vedou k odporu a hořkosti. Máte-li hlavu plnou všech těch „musím“, omezuje to vaši svobodnou volbu a protože ve svobodě volby se skrývá síla, pak ve vás omezená možnost volby vyvolává pocity bezmoci. Zůstávat někde jen proto, že si myslíte, že musíte, nikomu nijak neprospívá: Pokud tam nechcete být, nebudete ze sebe moci vydávat nic skutečně smysluplného.
3. Nejste oceňováni.
Není nic tak zničujícího jako vědomí, že jste postradatelní. Když někomu nebo něčemu dáváte své všechno, ale přitom vidíte, jak málo to znamená pro druhou stranu, je načase jít. Nedovolte si být srovnáváni s druhými lidmi, nedovolte si nechat se shazovat a za žádných okolností se nesmiřujte s něčím méně, než si zasloužíte. To jsou jasná znamení k východu.
4. Svazuje vás strach.
Pokud někde zůstáváte kvůli strachu z děsivých věcí, které by se mohly stát, kdybyste odešli, vědomě si volíte nerůst. A život bez růstu vás bude hodně stát. Zůstávat někde pouze ze zvyku a z pohodlnosti znamená přicházet o více lepších příležitostí, než si umíte představit.
5. Přistupujete na nezdravé kompromisy.
Integrita je náš vnitřní mechanismus, který nás povzbuzuje k tomu, abychom dělali to, co je správné, i když ostatní nesouhlasí. Když tento mechanismus ignorujete – ať už proto, že se snažíte někomu zavděčit, aby se cítil lépe, a nebo si chcete ušetřit těžkosti s tím, kdybyste dělali správnou věc – zaděláváte si na pořádnou dávku citové bolesti. Mizerné pocity ze sebe samých nebo ze svého jednání a z toho, jak děláte všechno pro ostatní, ale pro sebe nic, nakonec přivodí právě tu situaci, které jste se snažili předejít. Nedovolte, aby se to stalo. Mějte nezlomnou odvahu, postavte se tváří v tvář pravdě a pohněte se dál.
– Iyanla Vanzant
* * *
zdroj: http://www.oprah.com/spirit/Iyanla-Vanzant-When-to-Let-Go
překlad: Magda Techetová
