Formy citového zneužívání

Pod pojmem ovládání rozumíme snahu mít pod kontrolou to, co druhý člověk dělá. Ten, kdo se snaží druhého ovládat, má silnou potřebu, aby bylo po jeho, a často se také uchyluje k vyhrožování, aby si to zajistil. Projevy ovládání zahrnují například rozkazování partnerovi či partnerce; kontrolování toho, jak tráví čas a co dělají; zamezování přístupu k jejich zdrojům (k financím, k telefonu, aj.); zakazování nebo omezování času, který partner/ka tráví ve společnosti; izolování partnera či partnerky od rodiny a přátel; zasahování do jejich životních příležitostí (pracovních, vzdělávacích, léčebných); přehnaná žárlivost a majetnickost; vrhání předměty; vyhrožování partnerovi/partnerce ublížením (nebo ublížením jejich dětem, rodině, přátelům, zvířatům, majetku); zneužívání partnerových/partnerčiných dětí, rodičů či domácích mazlíčků přímo před nimi; snaha donutit partnera/partnerku do nelegálních aktivit.

Ovládající partner může druhému například bránit telefonovat se svými blízkými, schválně dělat hluk, aby své blízké v telefonu neslyšeli, nebo předstírat, že sami čekají právě v dané chvíli mnohem důležitější hovor.

Verbální útoky zahrnují slovní srážení druhého, jeho ponižování, kritizování, znehodnocování, urážení, křik, výhrůžky, přehnané obviňování, zahanbování, záměrný krutý sarkasmus nebo slovní projevování svého znechucení druhým člověkem. Do slovního zneužívání také patří odpírání říct druhému něco dobrého, záměrný nesouhlas, urážky skryté za „jen vtip“, slovní mlžení a přesměrovávání pozornosti jinam, souzení druhého, jeho znevažování, zapírání nebo záměrně vyjadřovaný hněv sloužící k ovládání druhého. Tento druh zneužívání má extrémně zničující vliv na sebevědomí druhého a na jeho pohled na sebe samého. Stejně tak jako fyzické násilí ničí lidské tělo, slovní násilí poškozuje mysl a ducha druhé osoby a zasazuje jí rány, které se jen těžko hojí. Křičení a řev není jen pokořující, ale i děsivé. Když na nás někdo řve, dostaneme strach, že by nám mohl začít ubližovat i fyzicky.

Tato forma emočního zneužívání spadá i do zneužívání verbálního, ale kritika a obviňování nemusejí být přímo vázány na slovní projevy. Někdy je to samotná podstata celého vztahu.

Pokud je k vám někdo neúprosně kritický, vždycky na vás najde něco špatného, nikdy se mu nezavděčíte, a vždy vás obviňuje za všechno, co je špatně, jedná se o zničující zákeřnou povahu. Postupem času tento způsob zneužívání ubíjí vaši sebedůvěru a vědomí vlastní hodnoty a podkopává jakékoli dobré pocity, které byste mohli mít sami ze sebe nebo toho, čeho jste dosáhli.

Když na vás partner křičí nebo vás kritizuje otevřeně, lze zneužívání rozpoznat, avšak pokud vás sráží pod záminkou humoru, může být rozpoznání obtížnější.

Přehnaná očekávaní znamenají kladení příliš vysokých a přehnaných požadavků na partnera. Zneužívající například může očekávat, že se jeho partner či partnerka všeho vzdají, jen aby naplnili jeho potřeby. Může vyžadovat partnerovu nebo partnerčinu neustálou a plnou pozornost. Může neustále vyžadovat sex nebo chtít, aby s ním partner či partnerka trávili veškerý svůj čas. Člověk, který má přehnaná očekávání, není nikdy uspokojen a vždy najde něco, co jste mohli udělat víc. S největší pravděpodobností se také stanete terčem permanentní kritiky a obviňování, protože jste dostatečně neuspokojili jeho potřeby.

Citové vydírání je jednou z nejsilnějších forem manipulace. Dochází k němu tehdy, když člověk, ať už vědomě či nevědomě, nutí druhého dělat to, co chce, aby dělal, tím, že zneužívá jeho strach, pocit viny nebo soucit. Klasický příklad citového vydírání zahrnuje osobu, která druhému vyhrožuje ukončením vztahu, pokud nedostane to, co chce, nebo osobu, která druhého odmítá či mu odpírá pozornost, dokud jí druhý nevyhoví. Pokud vám partner či partnerka odpírají sex nebo projevy lásky, nebo s vámi schválně nemluví, kdykoli se jim nějak nezavděčíte, nebo vám vyhrožují, že si najdou někoho jiného, případně využívají jiné taktiky, jimiž vás chtějí dostat pod svou kontrolu, jedná se o citové (emoční) zneužívání. Výhrůžky přitom nemusejí být otevřené, ale skryté a velmi nenápadné. Mezi časté formy citového vydírání patří také záměrné vyvolávání pocitu viny v druhé osobě. Pocity strachu, odpovědnosti a viny nás dělají zranitelnými vůči citovému zneužívání, protože omezují naše možnosti volby výhradně na ty, které nám vybere sám vyděrač.

Zde jsou některá varovná znamení, že jste citově vydíráni:

Do tohoto typu citového zneužívání spadají drastické zvraty nálady, náhlé emoční výbuchy bez jakéhokoli důvodu, a neustále se měnící reakce – jako například velmi odlišné reakce na jednu a tutéž věc, tvrzení jedné věci v jeden den a něčeho úplně jiného další den, nebo neustálé změny svého rozhodnutí či pohledu na věc (jeden někoho milují, druhý den ho nenávidí). Tento typ zneužívání je pro druhého člověka zničující hlavně proto, že se pohybuje neustále na ostré hraně. Nikdy nevíte, co se zase stane, nikdy nevíte, kam šlápnout, a nikdy nevíte, co se od vás vlastně chce. Žít s někým takovým je extrémně těžké a ve vás přetrvává neustálá úzkost. Cítíte neustálý strach, nejistotu, nerovnováhu, a musíte neustále dávat pozor, zda náhodou partner či partnerka zase nevybouchnou.

Tento typ chování se vyskytuje u alkoholiků a drogově závislých, kteří se chovají jinak, když jsou střízliví, a úplně jinak, když požijí alkohol či jinou látku. Může to být také projev duševní nemoci jako je hraniční porucha osobnosti, kvůli které daná osoba trpí náhlými změnami nálad, silnými emočními výbuchy (náhlý vztek, přehnaný strach nebo záchvat úzkosti) a může reagovat nepředvídatelně. Rovněž mohou takto reagovat lidé zasažení posttraumatickou stresovou poruchou nebo disociační poruchou.

Přestože se tento typ zneužívání v mnohém podobá nepředvídatelným reakcím, protože ve vás opakovaně vyvolává nejistotu a strach, je specifický tím, že v něm dochází k neustálým rozvratům a svárům. Pokud někdo s vámi nebo s jinými lidmi záměrně vyvolává hádky nebo se zdá, že má neustálé konflikty s lidmi, může to být člověk „závislý na dramatu“. Vytváření chaosu přináší některým lidem pocit vzrušení, a to zvláště těm, kteří nesnášejí ticho; těm, kteří utíkají před vlastními problémy tím, že řeší problémy jiných; těm, kdo se cítí uvnitř prázdní a snaží se tuto prázdnotu vyplnit nějakou aktivitou; nebo těm, kteří vyrostli v prostředí, v němž harmonie a klid byly zcela neznámými hodnotami.

Vytváření neustálého zmatku patří také mezi vlastnosti lidí s hraniční poruchou osobnosti.

Tento typ zneužívání zahrnuje případy, kdy člověk partnerovi či partnerce vpálí do obličeje každý omyl nebo chybu, ponižuje je, kritizuje, zesměšňuje je před druhými nebo znevažuje jejich úspěchy. Spadá sem i záměrné pomlouvání partnera či partnerky, široké rozebírání jejich chyb s jinými lidmi, i to, když zneužívající osoba o partnerovi/partnerce záměrně lže, aby zmanipulovala názor druhých o nich. Toto chování může ke vší bolesti zneužívaných ještě navíc zničit jejich pověst, ať už osobní nebo profesní, a může také vést ke ztrátě přátel, zaměstnání nebo dokonce i jejich rodiny.

Pojem „gaslighting“ vznikl podle filmu Gaslight, v němž muž využíval nejrůznějších technik k tomu, aby přesvědčil svou manželku, že přichází o rozum a že nemůže věřit svým vlastním úsudkům, vnímání ani paměti. Lidé, kteří toto partnerovi či partnerce dělají, opakovaně popírají, že se nějaká událost skutečně udála; snaží se vás přesvědčit, že (jste) něco řekli nebo naopak neřekli; nebo vás přesvědčují, že něco jen přeháníte nebo že lžete. Zneužívající partner/ka se touto taktikou snaží dostat oběť pod svou kontrolu nebo se vyhnout vlastní zodpovědnosti za své činy. Tato forma zneužívání je konána zcela vědomě a záměrně. Bývá využívána lidmi, kteří se snaží získat přístup k penězům oběti; lidmi, kteří se snaží proti oběti obrátit její rodinu a přátele; nebo kteří se takto snaží ospravedlnit své vlastní kruté, nevhodné a zraňující chování. Ve zmíněném filmu se muž snažil přesvědčit ostatní o tom, že jeho manželka blázní, aby mohl rozhodovat o jejích penězích.

Gaslighting zahrnuje také situaci, kdy partnera/partnerku přistihnete při flirtování s jinými, ale když je s pravdou otevřeně konfrontujete, všechno popírají a přísahají, že to není pravda. Tvrdí, že si to jen představujete, protože jste sami tolik nejistí, a že přece není nic špatného mít i jiné přátele. Přestože se samozřejmě stává, že lidé vidí i věci, které se ve skutečnosti nedějí, protože dají přílišný průchod své představivosti, ne vždy se jedná o takový případ – někdy se skutečně jedná o zneužívání důvěry druhého a snahu udržet ho ve stavu zmatení, kdy neví, co je pravda, aby nemohl zneužívajícího partnera konfrontovat se skutečností.

Tento pojem bývá většinou spojován se sexuálním obtěžováním na pracovišti, ale člověk může být takto obtěžován i v rámci svého partnerského vztahu. Sexuální obtěžování je jakékoli chování obnášející nežádoucí a nevhodné návrhy či požadavky, ať už ve fyzické či slovní podobě, spojené se sexuálním kontextem. Aby se dalo sexuální obtěžování legálně postihnout, musí se prokázat spojitost mezi návrhem a podmínkou, jako je například povýšení v práci, zvýšení platu, nebo naopak výhrůžka výpovědí, jedná-li se o pracovní prostředí. Obecně sem však spadá každý případ, kdy je člověk nucen k sexuální aktivitě proti své vůli, ať už proto, že se na to jednoduše necítí, nebo že si nepřeje mít sex s danou konkrétní osobou. Tento typ zneužívání zahrnuje i nucení partnera či partnerky do sexuálních aktivit, které se jim nelíbí nebo se jim dokonce hnusí. Sexuální obtěžování je často doprovázeno i dalšími formami citového zneužívání jako jsou přehnaná očekávání, neustálá kritika, urážení nebo citové vydírání – pro oběť totiž může být stále přijatelnější podrobit se nechtěné sexuální aktivitě, než podstoupit riziko, že by to partner dělal s někým jiným.

* * *