Skutečnost je taková, že teď se láme chleba. Na vahách osudu je naše společenské vědomí a sklízíme důsledky našich ideí, myšlenek, slov i činů. Už naši předkové věděli, že jak zaseješ, tak sklidíš, a jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Všeho do času, Pán Bůh na věky. Toť první zákon Univerza. Zákon akce a reakce. Také věděli, že vrána k 
vráně sedá a rovný rovného si hledá. Znali zákon přitažlivosti. Zákon o energii a myšlence, ke kterému přinesl klíč poslední Syn Trojjediného. Poselství, který by se dalo shrnout do dvou vět, pokud skutečně chápete jejich význam. Milujte druhé, jako sami sebe. A nedělejte druhým, co nechcete, aby oni dělali vám. Kdysi jsme také chápali hodnotu mužského a ženského principu a jejich vzájemné projevy. Tisíce let zpátky jsme žili v souznění a spolupráci mezi mužem a ženou v životě na zemi. Žena mohla vyjadřovat své pocity, protože její napojení na srdeční centrum je pro ni přirozenější a ukazovat tak směr, kterým se má muž dívat. A muž ji naslouchal, aby našel způsob, jak rozumem vyřešit vzniklou situaci. A právě zapojení vášně a touhy (rozuměj pudu sexuálního) do procesu transformace a transmutace vědomí je základním kamenem Cesty Poznání a nepoznání sebe. To je to učení, které přinesl poslední Syn Slunce – Ježíš z Nazaretu. Můžeme projít přímou cestou skrze upřímnou a bezpodmínečnou lásku k bližnímu jako po laně až k Otci-Matce Boží. A právě pracovat na sobě pro blaho svých bližních z hlubokého přesvědčení je v těchto dnech klíčové. Poslední desítky let nám historie mnohem více ukazuje, že žít jen pro své blaho a zpravidla na úkor druhých je cesta pýchy, která vede k zákonitému pádu. Úpadku člověka, národa či společnosti. Příští rok se staré hroutí a rodí se nové. Jednotlivci i národy už nyní skládají účty za dary, které jim byly dány. Je to prosté má dáti dal. Jak jsme přispěli svými jedinečnými vlastnostmi, které jsou naším darem života, k prospěchu svých bližních? Jak užiteční a prospěšní jsme pro své okolí a celek?
