Litování minulosti, nespokojenost s přítomností, sklíčenost a strach z budoucnosti znamenají, že jsme nepřijali Boží vůli a bojujeme se samotným Bohem.
Pokání je práce na změně našeho postoje k minulosti. Překonání pýchy v přítomnosti přinese schopnost správně řešit konflikt s lidmi, se sebou samým, s vnějším světem a s vlastním osudem.
Strach z budoucnosti, obavy o budoucnost, touha ovládat budoucnost jsou také podvědomý boj s Bohem. Abychom to vše překonali, musíme pochopit, že cit lásky je důležitější než naše vědomí a naše mysl, bez ohledu na to, jak logická se nám může naše mysl zdát.
Abychom začali cítit jednotu s Bohem, musíme zabrzdit své vědomí. Když člověk zastaví své myšlenky, odhodí své plány do budoucna, obavy, sklíčenost a oprostí se od jídla a sexu – to mu umožní zabrzdit vědomí a aktivovat duši. Blahoslavenství Ježíše Krista pomáhají emocionálně prožít prioritu duše nad vědomím.
Když chápeme, že jsme Božští, věční, že se nesmíme bát budoucnosti a litovat minulosti, tehdy se naše závislost na instinktech snižuje. Musíme vnímat život jako hru, v níž hlavním pravidlem a hlavní cenou je umocnění lásky v duši.
Abychom mohli úspěšně překonat pýchu, musíme se naučit uvažovat dialekticky, musíme vidět svět v celé jeho rozmanitosti a současně chápat, že svět je jednotný, že všechno na světě tvoří jeden celek. U člověka, který ztratil víru v Boha, který postrádá pocit jednoty s celým světem, žije v extrémech a rozděluje celý svět na dobro a zlo, na bílé a černé, časem nevyhnutelně začnou problémy.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (Překonání pýchy)
zdroj: Cestou Světla
