Co skutečně ovlivňuje úroveň našeho prožitku života?
Jak psal úžasný francouzský spisovatel Saint-Exupéry: „Zde je mé tajemství. Je docela jednoduché: stačí se jen dívat pozorně s otevřeným srdcem. To podstatné je pro oči neviditelné.“
Všude, kam pohlédneme, nám diktát konzumního života vštěpuje myšlenku, že cosi vnějšího – výjimečný produkt, perfektní služba, určitá činnost či zážitek báječné dovolené – učiní náš život plnohodnotný, plně prožitý, či kvalitněji prožitý. Proč vlastně útočí na tuto myšlenku kvality lidského života? Je to snad proto, že o ní mnohdy sami pochybujeme? Pochybujeme, že nežijeme plnohodnotně, tedy naplno, s plným prožitkem intenzity života?
Pro většinu lidí platí zásada, že to, co nevidí, na co si nemůžou sáhnout, to neexistuje. Jejich prožitek života je tedy zaměřen pouze na vjemy prostřednictvím fyzických smyslů. Nevědí, že kdesi uvnitř nich, v místě překrytém nepravými touhami, vlastní veliký dar ve formě tzv. intuice a jemno-cítění. Většinou jsou tyto jejich vyšší smysly uzavřené, překryté energetickou vrstvou tzv. těla touhy (astrální jemně-hmotné pole), jež je zacílené na hmotné prvky, aspekty naplnění různých přání, obvyklých lidských vášní, módních zálib atd.
Touží často po tom, co jim zprostředkuje nějaký intenzivní vzruch v nervovém systému – na úrovni hmotných smyslů, ale nechtějí překročit hranici, která by je zavedla ještě dál. Jsou spoutaní dogmatem materiální a tzv. logicky myslící společnosti a svýchkonvencí a předsudků. Astrální tělo takových jedinců není příliš zářivé a propustné. Bývají otroky společenských norem, zažitých klišé, myšlenek kolektivního vědomí i nevědomí. Tím jsou však i otroky svých tužeb – tužeb, které převzaly za své – ale které prvotně byly do nich vsunuty právě sugescemi vnějšího světa.
Co se děje s vnímáním prožitků u jedince, který nastoupil či již postupuje dále na cestě osobně-duchovního rozvoje? Postupně si začíná uvědomovat a současně i rozlišovat, které touhy a představy do něj byly vtištěny a ty, jež si chce naopak sám svobodně a vědomě zachovat. Tímto se osvobozuje od kolektivně působícího programu uměle nastavených norem. Během určité doby se možná vydá na takřka asketickou cestu – omezí požitky fyzických a hmotných smyslů, aby našel prožitek vyšší: aby naplnil touhu, která v něm volá již tak dlouho, ale byla překryta: touhu po poznání skutečného „Já“, po poznání diamantu ukrytého uvnitř sebe sama – po poznání své vnitřní božské esence – onoho „Já Jsem“, které bylo, je a bude spojeno navždy s proudem oceánu světla vědomí Nejvyššího Zdroje.
Po určité době očisty a vnitřního růstu pak alenastává okamžik, kdy je potřebné si uvědomit a začlenit toto poznání i do svého fyzického života. Jakmile jsme dosáhli určitého stupně očištění svého astrálního těla od umělých programů, které jsme přijali, jakož i očištění od našich pokroucených tužeb či předimenzovaných potřeb, následně se naše vnímání změní. I naše fyzické smysly vnímají intenzivněji: jídlo chutná jinak – prožitek vynikajícího a s láskou uvařeného jídla vyvolává pocit božského opojení, vůně rozkvetlých stromů nám připomíná rajské zahrady, závan mírného vánku na našem obličeji připomíná andělské pohlazení či polaskání od milovaného partnera, polibek plný něhy a lásky od milovaného rozzáří naši duši jako letní žár slunečního paprsku, proud vody na naší pokožce během koupele vnímáme jako očistnou blaženou činnost, slyšíme „jinak“ i zvuky přírody – žasneme nad vítězným tlukotem datla do stromu, prožíváme každý tón hudby s větší intenzitou a nádherou – někdy se nám podaří ztotožnit s určitou tóninou, prostě vše se stává mnohem intenzivnějším. Vše se stává intenzivně krásným, omamně slastným, ale též intenzivně bolestným a nepříjemným.
Již z tohoto pohledu je zřejmé, že úroveň vědomí ovlivňuje i fyzické vjemy a tím i prožitek fyzického života. Tuto myšlenku již potvrzuje i neurověda, potvrzující donedávna pouze paradigma, že stejný předmět vyvolává v každém z jedinců zcela jiný druhvzruchu v neuronových vláknech a synapsích. Z toho vyplývá že každá činnost, věc či událost, jakož i způsob života, vyvolá u každého odlišné reakce.
Když se u této myšlenky podíváme na tzv. rutinní záležitosti každodenního života, na ty, jež musíme každý vykonávat a jsou pro nás běžné – přesto jsou pro každého člověka zcela jiným prožitkem. Tj. vyvolávají v každém z nás zcela jiné reakce a nervové vzruchy. Nervový systém úzce souvisí též s energetickými drahami – tzv. meridiány lidského těla – a je i vodičem osobní životní i vesmírné energie v těle i v duši/duchu jedince. A tak se tedy podle úrovně vědomí odvíjí i úroveň vnímání té či oné události pro každého člověka zcela jinak. Nelišíme se tedy tím, co každý specificky jiného vlastníme, žijeme, děláme – ale podle toho, jak a z jaké úrovně to či ono prožíváme.
Ukažme si to na příkladu dvou milenců objímajících se a líbajících se na lavičce. Pro kolemjdoucí jsou tito dva „pouhým“ dalším párem v davu, opakujícím stejné schéma: objetí, polibek, hluboké pohledy upřené do očí jeden druhého. Avšak pro tento pár může znamenat právě tento okamžik událost, na níž budou vzpomínat celý svůj život, otisk tohoto momentu jim může pomoci v těžkých chvílích – pomůže jim třeba rozpomenout se, co to znamená slovo „láska“, jaký druh pocitu je za tímto slovem, ucítí znovu onu ničím nezničitelnou afinitu, soudržnost, pocit božské milosti, kdy nikdo a nic nemělo sílu je rozdělit… Tento, pro kolemjdoucí zdánlivě banální prožitek, jim též může dodat sílu, když se je snaží temné mraky zloby a nenávisti rozdělit, ublížit jim… V tomto otisku spočívá moc, kterou si můžou vyzvednout tehdy, když budou mít pocit, že „nemají nic“, že se celý svět proti nim spolčil…Tento okamžik též může být oním světlem, které v nich probouzí zcela nové stupně vnímání sebe sama či svého pojetí života – takovýto okamžik může otevřít vstup k procitnutí do nového rozměru bytí, je-li energeticky čistý a vysoký, pokud je to hluboký prožitek lásky.
To samé platí při pohledu na někoho, kdo právě jí jídlo: Nevíme, jak prožívá tento pokrm a co se v něm odehrává za pocity a prožitky. Co se odehrává mezi kojící matkou a dítětem? Pro kolemjdoucí či z biologicko-vědeckého a tedy i rozumového hlediska se odehrává sycení mláděte atd., ale jaký svět spolu právě matka s dítětem sdílí, jaký příběh se vlastně mezi nimi odehrává na vnitřní úrovni, v těch nejniternějších pocitech? Co zažívá matka milující své dítě, matka vnímající díky svému očištěnému jemně-hmotnému poli též to, co se odehrává na vnitřních úrovních jejího děťátka? Matka vnímající božskou afinitu, milující spojení mezi ní a děťátkem, vnímající též jeho prožitek nejen z mateřského mléka, ale též prožitek děťátka díky hlubokému pocitu bezpečí a lásky prýštící z její srdeční čakry..
Kam tímto míříme? Přistoupíme-li s respektem ke svému vnitřnímu světu, který se odehrává za oponou fyzické reality, existuje možnost – a věřte, jedná se o přímo božskou zkušenost – pohlížet na život i v jeho rutinních záležitostech jako na nezměrnou jedinečnost a skvost. Pohlížet na každý vztah – ať již se jedná o hluboce krásný či naopak, velmi nehezký – jako na dar, díky jemuž naše astrální tělo (naše duše) získává možnost nejen se prosvětlit, ale též rozšířit o dané poznání – nezapomenutelný prožitek. Neboť právě na této úrovni nalezneme to nejvíce důležité, to skutečné opravdové a podstatné. Zde existuje pravá skutečnost – živoucnost i intenzita prožitků našeho života, stejně jako i jeho jedinečnost. Nezáleží tedy na tom, co vlastníme, jak žijeme či umíme podle norem společnosti, ale záleží na tom, v jaké úrovni čistoty vnitřního světa prožíváme svůj svět fyzický.
Díky své vytrvalé cestě osobně-duchovního rozvoje máme šanci očistit své vědomí od umělých a nepravých myšlenek i emocí, trvale ovlivnit kvalitu prožitku života – a tím dosáhnout vnitřního duchovního i životního naplnění a uskutečnění. Láska, energie, duchovní světlo, milost, vnitřní slast spojení se se svou božskou vnitřní esencí – toto vše se jeví z pohledu fyzického rozměru bytí jako neviditelné a tudíž i neskutečné. Ti však, kteří právě v tuto chvíli souzní s těmito řádky – protože zažili vše, o čem je zde psáno, dají zapravdu, že by již nikdy více nevyměnili naplnění pomíjivých tužeb za tuto svou osobní gnózi.
A jako odměna pak navíc přijde i skutečnost, že jemný či vášnivě sladký polibek od milovaného partnera, lahodné jídlo, krásné věci, veškeré fyzické činnosti, nabývají duchovního rozměru a my jsme jimi naplňováni – a tím úroveň našeho pozemského života dosahuje osvícených rovin.
Věřte, že toto vše za tu požadovanou a někdy dosti obtížnou vytrvalost na cestě osobně-duchovního rozvoje skutečně stojí…
Miroslava Soukupová, Zuzana Soukupová
(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)
