Vďačnosť
Často se snažíme emocionální situace zklidnit nejen proto, abychom druhému pomohli, ale hlavně chceme co nejdříve překonat nepříjemné pocity, jež prožíváme i my sami. Čím rychleji jsou pryč, tím lépe se cítíme, nebo si to alespoň myslíme.
Ovšem naše “pomoc” se záhy obrátí proti nám, pokud druhého upozorníme na jeho iracionální nebo 
nelogické jednání. I když máme třeba pravdu, snažíme se ho v podstatě odvést z místa, kde právě potřebuje být, přinejmenším po určitou dobu. A takové místo bývá velmi emocionální a je třeba ho cítit, vidět, poznat, přijmout a navázat s ním vztah.
Jestliže vytvoříme vnitřní prostor plný soucitu a dokážeme pozorně vnímat druhého, přestanou nám vadit jeho iracionální a nelogické projevy, které většinou rychle ustoupí, pokud jsme v emočním spojení.
Pozorné vnímání druhého ve chvílích, kdy prožívá stres nebo ho ovládají silné emoce bývá účinnou formou pomoci. Pokud udržujeme prostor, aniž bychom se snažili druhého nějakým způsobem směřovat, máme možnost sledovat celý proces a vytvářet příznivé prostředí, v němž může přijmout a vstřebat svou bolest.
Při pozorném naslouchání musíme:
-věnovat druhému soustředěnou pozornost, ale zároveň neztrácet kontakt se sebou
-být empaticky napojeni na druhého, aniž bychom odstranili nebo oslabili své hranice
– mít s druhým trpělivost ale nepropadnout pasivitě
-umět naslouchat sobě stejně pozorně, jako naslouchat druhému
V plně funkční komunikaci nevládne boj o moc a je oproštěný od snahy vyhrávat i strategií, jejichž cílem je ovládat druhého.
Z knihy: Opravdový muž od autora: Robert Augustus Masters
zdroj: Shumavan
Súvisiace články
