Láska…
Každý, kdo miluje, má pocit, že mu něco chybí, protože láska je bez konce. Je to proces, není to věc. Každý, kdo miluje, má zcela nevyhnutelně pocit, že mu cosi chybí. Nevykládejte si to mylně. Prostě to jen znamená, že láska je sama o sobě dynamická.
Láska je jako neustále plynoucí řeka. A řeka žije v přítomném okamžiku. Jakmile přestane proudit, stane se nehybnou věcí a už to není řeka. Samotné slovo řeka a jeho zvuk vyvolává pocit pohybu.
Láska je řeka. Nemusíte mít pocit, že jí cosi chybí; patří to k procesu lásky. A je dobře, že nikdy nekončí. Pokud cosi chybí, musíte s tím něco udělat – je to volání z vyšších a vyšších vrcholů. Ale až jich dosáhnete, neucítíte uspokojení; láska není nikdy uspokojena. Nezná uspokojení, ale je nádherná, protože je navždycky živá.
A vy budete mít neustále pocit, že něco neladí. I to je přirozené, protože když se setkají dva lidé, setkají se dva různé světy. Očekávat, že si dokonale sednou, znamená očekávat nemožné, a z toho vzniká zklamání. Nanejvýš nastane pár okamžiků, kdy je všechno v souladu, ale jsou to vzácné okamažiky.
A tak to má být. Snažte se o vytváření souladu, ale nebuďte zaskočeni, pokud to nevyjde dokonale. A netrapte se tím, jinak to bude stále méně a méně ladit. Soulad nastává pouze tehdy, když se jím netrápíte. Nastává ve chvíli, kdy nejste v napětí, kdy už ani nic neočekáváte – nastává jen tak zčistajasna.
