Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Když jsi zklamán nebo ses urazil, myslíš si, že se to děje tobě.
Každá touha a přání posilují tuto největší iluzi – že jsi osobnost, existuješ v těle, tělo jsi ty a tvé jméno to vše zastřešuje.
Máš pocit, že jsi oddělený od ostatního světa a druhých lidí,
a že se vše děje „tobě“.
Kolikrát za den řekneš slovo „já“?
Tento iluzorní pocit oddělení se od všeho, co nejsem „já“ a víra ve „mně“ je zdrojem všeho utrpení, které „ty“ zažíváš.
Všimni si, že ti, co mají ego velmi pevné, zažívají silné emoce
a potřebují „své“ neustálé“ sebepotvrzování.
Jenže tělo se mění, tvé jméno můžeš také změnit i pohlaví se dá změnit, ale TY – věčný svědek toho všeho, zůstáváš neměnný.
Když něco jednou je a podruhé není, nemůžeš to být TY.
TY jsi tu pořád – ne v popředí, ale v pozadí toho všeho.
Nejsi nic pevného, můžeš se nazvat vnímáním nebo pozorováním.
Všechno, co vnímáš tam „venku“ – i tvé tělo, myšlenky a emoce, tím nejsi.
Jsi NIKDO a přece máš pocit, že se účastníš života.
Když jdeš spát, loď s nákladem celého světa zmizí v oceánu Vědomí a po probuzení tomu všemu dáváš opět život.
Bez TEBE by neexistovalo nic projeveného.
Paprsky Vědomí vytváří neustále nové a nové formy.
Svět existuje „v tobě“, proto nemůžeš být od ničeho oddělený.
Vše je odrazem TEBE – předlohy.
Jak může odraz zklamat svého tvůrce a učinit jej smutným?
Jak ti někdo může ublížit, když nejsi osobou, která je také tvou projekcí?
Dívej se na svět z nadhledu a neber si nic osobně.
Nejsi tady tak, jak si myslíš, že jsi.
Potom přirozeně přijde klid, i když máš pocit, že jsi chycen do nastražené pasti fyzické reality.
Karel Spilko
www.matrix-neo.cz
Súvisiace články
