Našla som u priateľov na FB, nech sa páči 🙂
„Než poznáme, co je skutečně laskavost,
musíme ztratit věci,
cítit, jak se budoucnost během chvíle rozplývá
jako sůl ve slabém vývaru.
Co jsme drželi v ruce,
co jsme počítali a pečlivě ukládali,
to vše musí odejít, abychom poznali,
jak pustý může být svět
mezi krajinami laskavosti.
Jak jen jedeme a jedeme
a říkáme si, že autobus nikdy nezastaví,
cestující, kteří jedí kuře a kukuřici,
navždy zírají z okna ven.
Než pochopíme láskyplnou hloubku laskavosti,
musíme cestovat tam, kde indián v bílém ponču
leží mrtvý na okraji silnice.
Musíme vidět, jak bychom to mohli být my,
jak i on byl někdo,
kdo cestoval nocí, s plány
a prostým dechem, který ho udržoval naživu.
Než poznáme laskavost jako nejhlubší věc uvnitř nás,
musíme poznat smutek jako druhou nejhlubší věc.
Musíme se probudit se smutkem,
musíme k němu promlouvat, dokud náš hlas
nezachytí vlákno všech smutků
a dokud nespatříme velikost celé látky.
Pak už dává smysl jen laskavost,
jen laskavost, která nám zaváže boty
a pošle nás do dne, s pohledem upřeným na chléb,
jen laskavost, která zvedne hlavu
z davu světa, aby řekla,
„To jsem Já, koho si hledala,“
a pak jde všude s námi,
jako stín nebo kamarád.“
~ Naomi Shihab Nye
