Není tmy bez světla ani světla bez tmy. Každý si v duši neseme jak pozitivní, tak i negativní emoce, vzorce chování a vlastnosti. Každý v sobě nosí temný stín stejně jako světlo.
A ten, kdo tvrdí, že je bez stínu a bez viny, toho stín ovládá a vina tíží natolik, že nemá odvahu si ji ani připustit, natož vynést na světlo vědomí. Není účelem potlačit a vytěsnit z vědomí negativní, a proto nechtěné části bytosti. Smyslem duálních bytostí je zvědomění pozitivní a negativní části duše a její vědomé vyrovnávání. U většiny 
duchovně hledajících převažuje temná část nad světlou z důvodu potlačování negativních emocí, vzorců chování a vlastností do podvědomí a následně do nevědomí. Odtud nám pak potlačené obsahy vstupují do života jako by z okolí, ale protože jsou podvědomé nebo nevědomé, ztrácíme tak možnost tyto vytěsněné obsahy vědomě kultivovat. Vlastně si je nepřiznáváme ani nepřijímáme za své. Domníváme se, že jsou nám cizí a týkají se těch, na kterých nám vadí. Avšak to, že se nás dotýkají tímto způsobem, svědčí o tom, že jsme tyto vlastnosti sami potlačili. A proto každý převis negativních vlastností dorovnáváme ve vědomí pozitivními protiklady. Kdykoli se přistihneme, že cítíme odpor nebo máme nutkání obviňovat a soudit druhé kvůli nějaké vlastnosti, vzorci chování či emoci, kterou na nich vidíme, je jisté, že se tak děje právě proto, že to stejné jsme sami potlačili do nevědomí. Výsledkem takového vytěsnění je právě tendence obvinit, odsoudit a potrestat druhé za naše vlastní potlačené části osobnosti. Takže kdykoliv máme chuť vědomě někomu takto ubližovat, je vhodné si uvědomit, že sami jsme stejní na nevědomé úrovni. Stejně tak je pravděpodobné, že takto projektujeme, viníme, soudíme a trestáme druhé nevědomě, protože jsme část své bytosti potlačili a vytěsnili jako nechtěnou. Ať již nadáváme na žebráky, vztekáme se nad politiky, povyšujeme se nad hlupáky anebo se bouříme nad pomlouvači, zloději a vrahy, pokaždé se nás dotýká právě to, co jsme sami potlačili a vytěsnili – což nás vnitřně nutí projektovat, obviňovat, soudit a trestat druhé, abychom odvrátili pozornost sami od sebe. Proto platí, že zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ Stejně jako je pravdou, že pro třísku v oku bližního, trám ve svých očích nevidíme.
Ivo Leinveber