Muž a Muž

MUŽ (dítě) hledá ochranu, hledá mateřskou lásku, hledá porozumění, nápovědu, péči. Problémy neřeší, utíká před nimi, protože je zvyklý, že vždy za něj řeší problém někdo jiný. Nedokáže říct promiň, nedokáže se omluvit, protože tím de facto potvrzuje svou chybu, a za chyby se trestá. Muž (dítě) je nerozhodný, protože očekává, že za něj vždy rozhodne někdo jiný. Svou nerozhodnost skrývá často za masku tzv. „opatrnosti“, „sounáležitosti s někým jiným“, či tzv. „věrnosti“, ale sám sobě věrným být nedokáže. Jednou chce to, podruhé zas ono v závislosti na tom, kdo se právě „dívá“. Potřebuje mateřskou sukni, pod kterou se může schovat v případě nebezpečí. Je mu jedno, kdo mu tu sukni poskytne. Sám potřebuje pomoc. Je slabý. Není schopen se sám za sebe postavit, ani za nikoho jiného, prosadit si svůj názor a tak raději přijímá a podřizuje se názorům ostatních. Neví, co má dělat, co má říkat. Potřebuje vždy povzbuzení od někoho jiného. Není schopen bez cizí pomoci žít. Proto hledá oporu nejprve v mamince, později kamarádech, přítelkyni, manželce, milence. Je kamarád úplně s každým, ke komu se právě upíná a ke komu jako „dítě“ natahuje ruce pro pomoc, lásku a bezpečí. Na tom pak lpí. Je mu jedno, kdo mu co kdy způsobil, jak se k němu zachoval, či chová, má strach, že by mohl přijít o péči, či podporu, které se mu dostává, na které je sám závislý. Jako malé dítě potřebuje uznání a chválu, pro kterou je ochoten i lhát. Nedokáže se prát, protože má strach ze zranění. Nedokáže být upřímný, protože svůj názor přizpůsobuje neustále svému okolí tak, aby se nemusel za svůj vlastní názor proti nikomu stavět. Má sám strach se o sebe vzít, prát se za sebe, nebo za někoho, na kom mu záleží, protože se bojí prohry a zranění. Bez cizí pomoci by se přeci nedokázal zvednout. Nevěří sám sobě, tak nedokáže uvěřit ani nikomu jinému. Nedokáže být sám, žít sám, sám za sebe, sám dospělým. Bez cizí pomoci nic nezvládá.

MUŽ (dospělý) nepotřebuje cizí ochranu. Je silný sám o sobě, stojí na vlastních nohách a nemá potřebu se za nic a nikoho schovávat. Nemá strach se omluvit v případě své chyby. On již ví, že chybovat je lidské, ze svých vlastních chyb se dokáže poučit, a omluva tak nijak nesráží jeho sebeúctu před nikým ostatním. Nemá proto strach učinit žádné rozhodnutí. Nepotřebuje uznání ani pochvalu za své činy, nemá potřebu si vymýšlet, či lhát ani sobě, ani nikomu jinému. Má potřebu chránit toho, koho má rád, potřebuje být majákem, místem bezpečí, potřebuje lásku dávat. Je starostlivý, má potřebu být sám druhému oporou. Nedokáže se nečinně dívat, když druhému neprávem ubližují. Má snahu se druhého zastat, druhému porozumět, proto se zajímá o druhého, a problémy řeší ve chvíli, kdy nastanou. Nezalekne se jich. Je si jistý sám sebou a svého názoru, za který není nikdy zbabělý se postavit, třebas proti všem. Nepotřebuje povzbuzovat, hýčkat. Je silný. Nemá strach mluvit sám za sebe a nepotřebuje se dotazovat někoho jiného, jak má jednat, protože ví, co chce nejlépe sám. Je si jistý sám sebou a nepotřebuje cizí péči. Vše zvládá bez cizí pomoci, protože si věří. Nemá strach zprotivit si, nebo poštvat proti sobě lidi, kteří mu nevěří, ubližují, protože se jich nebojí, není na nikom závislý. Nepotřebuje podporu nikoho jiného ani maminky, kamarádů, manželky, či dětí. Nepotřebuje si nasazovat masky, aby zakryl svou vlastní zbabělost, či se zalíbil tomu, či onomu. Dokáže být upřímným k sobě i k druhým. Nemá strach pustit se do boje za svá vlastní práva, či práva někoho, na kom mu záleží. Nemá strach zůstat sám, když to bude situace vyžadovat, protože ví, že sám si vystačí. Je přeci dospělý.
(Ri)

ZDROJ:

 Jsem jen zrnko Vesmírného prachu