V průběhu vývoje lidstva roste u každého člověka touha přijímat a on stále více a více trpí, až dospěje do stavu, kdy je jednoduše nucen odhalit příčinu svého utrpení, avšak není toho schopen.
Snaží se utrpení vyhnout, ale nemůže.
A utrpení – jak vnitřní, tak vnější – přicházejí systematicky, obklopují ho ze všech stran, avšak všechna jsou zaměřena k jejich příčině – ke Stvořiteli, aby člověk tuto příčinu nalezl.
Kdyby věděl, jak se s utrpením vypořádat, řekněme pomocí správných činů, dosáhl by potěšení nebo pozitivních stavů, a kdyby konal špatné skutky, dostával by tresty. Pak by odměna a trest byly zjevné a on by se naučil rozlišovat, co je pro jeho prospěch a co ne, a nic víc by k tomu nepotřeboval.
Protože naším materiálem je touha přijímat, kdybychom věděli, jak ji naplnit pomocí činů, zcela by nám to stačilo. Nikdy bychom se na nic neptali, protože člověk se ptá pouze na to, co ho znepokojuje, podle přání svého srdce.
Jenže řízení Stvořitele je skryté a v našem světě se člověku neodhaluje. Právě to mu pomáhá hledat příčinu – ke Komu směřují všechny situace v jeho životě. A tím v něm pak vzniká obrovská touha poznat, proč se mu to všechno děje – ne jak se zbavit utrpení, ale odkud pochází a k čemu je.
Tak přichází ke Stvořiteli a začíná odhalovat Jeho velikost. Tehdy se u něj mění pořadí důležitosti: velikost Stvořitele a „odměna a trest“ si vymění místa. Začíná chápat, že pro něj nejsou důležité odměny ani tresty – hlavní je být ve spojení se Stvořitelem.
Z lekce k článku Rabaše „Co znamená skryté a zjevné řízení Stvořitele“, 25. 1. 2026
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
