Láska nemá protiklady a ti, kdo říkají, že nenávist je protiklad lásky, prostě neumějí přemýšlet. Nenávist je protiklad připoutanosti a uctívání.
Člověk, který nenávidí, chce zničit, a uctívající člověk chce udržet v nedotknutelnosti. Uctívání a nenávist jsou navzájem těsně propojeny. Pokud člověk není k ničemu připoutaný a nic neuctívá, bude mu pocit nenávisti neznámý. Láska nemá protiklad, protože je absolutně harmonická. Láska sama vytváří protiklady. Přináší ohromné štěstí a zároveň ohromnou bolest. Láska nejen dává, ale i bere. Jedni, když se střetnou s láskou, se stávají zdravými a šťastnými, na druhé se sypou neštěstí a umírají. A když se lidé snaží představit si lásku v podobě jedné poloviny, jen v podobě štěstí, stability, splnění přání, pak se láska okamžitě proměňuje v připoutanost a za jejím ramenem již vyhlíží nenávist. A pokud si naše kontaktní emoce, náš obraz, spolupůsobící se světem, představuje lásku jednostranně, pak se nám utrpení, nemoci a neštěstí nevyhnou. Nesprávný náhled na svět a emoce rodí nesprávné myšlenky a činy. Utvářejí naše zvyky a charakter a potom se to všechno promítne v našem osudu. Člověk se mnohá desetiletí a někdy i životy vrhá od uctívání k nenávisti. A jednoho překrásného dne začíná po těžké nemoci umírat. Stává se slabý a bezbranný. Již nemá síly na nenávist, již nemůže uctívat – nemá dost energie na jedno, ani druhé. Vysílená a neplodná duše najednou pociťuje lásku a začíná znovu utvářet, chápe, že klanět se je možné jen lásce, takže dostává novou dávku energie a již je připravena na následující život.
S. N. Lazarev – Diagnostika karmy 12 (Život je jako mávnutí křídel motýlích)
zdroj: Cestou Světla
