Divíme se, že středověký člověk umíral po tisících na neznalost hygieny. Ale přitom my umíráme po milionech na neznalost a nectění duchovních principů. Co by si asi pomysleli naši dávní předkové, vida
Máme moderní technologie, ale ztrácíme lidskost stejně rychle jako morálku našeho moderního společenství. Létáme a vidíme daleko po zemi i vesmíru, ale neumíme se přiblížit k sobě navzájem a leckdy ani vidět vlastní duši. Vládneme dostatkem 
materiálního bohatství, ale opustili jsme sebe i Boha, proto mnozí trpí nedostatkem a tisíce jich umírají hladem. Tolik toužíme po ráji na zemi, ale přitom nevědomě rozséváme strach a hrůzu války, nesouce pochodeň míru. Rozdělujeme naše společenství Země v myšlenkách, slovech i činech. To vše, jen abychom udrželi neudržitelný systém nesplatitelného dluhu ještě o něco déle u moci? V aroganci toho, který žije v moderní době informační revoluce si neznalostí a ignorací duchovních zákonitostí navlékáme oprátku a jdeme jako ovce hnané na porážku. Ženeme se masírováni propagandou médií vstříc zítřkům a důsledkům moderního otrokářství „demokraticky“ volené oligarchie. Řešení krize, do níž jsme zabředli, zde je. Ale vyžaduje, abychom začali od sebe a změnili nejprve sebe – což se mnohým zřejmě nechce. Jenže každý jednotlivec bude dříve nebo později postaven před tuto volbu. Zůstaneme nevědoucím konzumním stádem nebo opravdu chceme podstoupit změnu v Člověka? Věřím, že stejně jako z temnot starověku povstalo světlo poznání, a z temného středověku vzplanul plamen renesance, tak i dnes se v temnotách nepřetržité informační a energetické války krčí jiskry nového a vědomého přístupu k sobě (subjektu) a Bohu (objektu).
Ivo Leinveber
