Řeknu to upřímně: co se se mnou stane za týden, měsíc, rok, deset nebo dvacet let – co z toho, když to zjistím? Mně se zdá mnohem zajímavější žít tak, že nevíš vůbec nic. Právě nic nevědět! To je mnohem zajímavější, je to vzrušující. Když víš všechno, je to, jako bys přišel do kina, sedl si do křesla a zjistil, že ten film jsi už viděl. Všechen náboj a ostrost se ztrácí.
Otázka: Takže ideální je žít tak, jak říkáte – „zítra je zítra“, co bude, to bude. Všechno je v rukou Vyšší síly. Prostě se nechat nést tím proudem?
Odpověď: Ano. Nejlepší je nic nevědět a být pánem svého života. Do jaké míry jsi pánem a do jaké ne – tím se nemusíš zabývat. Jdu vpřed podle pravidel, která stanovil Stvořitel, abych k Němu došel. Přibližuji se k Němu přesně skrze podmínky, které přede mě postavil. A nic víc nechci. Nechci vidět ani o jotu víc! Nechci nic víc. Chci být takto – oddaným následovníkem Stvořitele. To je to nejkrásnější, co může být! Je to veliká odměna pro člověka, když může takto jednat. A přitom poslouchat, jak ti někdo předpovídá budoucnost – v žádném případě! My se přece máme naučit odevzdávat.
Otázka: A co když za rohem téhle cesty – jak říkáte, odevzdané Stvořiteli – najednou přijde něco hrozného?
Odpověď: Neexistuje nic jako „hrozné“ nebo „nehrozné“. Všechno záleží jen na tom, jak se k tomu postavíš. Když se tomu odevzdáš otevřeně, když otevřeš duši: „To, co je – to je od Stvořitele,“ – nic hrozného neexistuje. Všechno se prostě v tu chvíli stává jednoduché, jasné, měkké. Jaký máš vztah ke Stvořiteli, takového Ho – Stvořitele – děláš. To je vše. A tím mezi vámi vzniká správné spojení.
Z televizního pořadu Zprávy s Michaelem Laitmanem
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
