Vďačnosť
Odkladáte rozhodnutia? Prečo?
Dva mniši se sešli, aby si popovídali. Mladší z nich se měl nazítří vydat na dlouhou pouť po svatých místech. Jedním z jeho cílů byla hora Kailás, svatý příbytek boha Šivy.
„I já vykonám onu pouť,“ řekl starší mnich. „Už se na ni dlouho připravuji, ale já se vydám rovnou na Kailás. Až se znovu uvidíme, povíme si, co jsme během pouti zažili.“
„Samozřejmě. Vyrážím zítra za svítání. Kromě hory Kailás navštívím i další svatá místa, takže budu pryč několik měsíců.“
„Několik měsíců? A co si s sebou bereš na tak dlouhou dobu?“
„Jen to nejnutnější. Téměř nic nepotřebuji,“ řekl mladý mnich. „Jen misku, abych si vyprosil něco k jídlu, a džbánek na vodu.“
„Tak, tak,“ řekl starší mnich. „Já už se na tu pouť chystám mnoho let, ale nikdy se nemohu vypravit, protože mám vždycky pocit, že na něco důležitého zapomenu. Ale teď už nebudu ztrácet ani chvíli a vypravím se také teď. Pak si o tom budeme vyprávět.“
Mladý mnich se vydal na cestu. Navštívil Kailás a také mnohá jiná svatá místa v Himálajích. Po roce se vrátil do kláštera. Setkal se tam se starším druhem a ten se hned vyptával:
„Tak co, jaká byla pouť?“
„Byla velmi únavná, ale jsem nesmírně rád, že jsem ji vykonal. A co ty? Kdy ses vrátil z Kailás?“
A starší mnich odvětil:
„Hned se tam vydám. Ještě jsem nedokončil přípravy na cestu, ale už to nebude dlouho trvat.“
Nedostatek motivace nebo jen malé odhodlání má za následek nemoc zvanou „až zítra“. To znamená, že člověk stále odkládá duchovní cestu, jako by měl chodit po světě navěky.
Ramiro Calle – Himalájské příběhy
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
