Zachraňovanie iných, pomoc tým, ktorí si to nevážia, nepotrestanie za morálne prešľapy… všetko má svoje hranice a je nutné tie hranice dodržiavať.
zdroj: Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
Můžeme neustále trestat ty, kdo nám ukřivdili, nebo se můžeme začít dávat do pořádku a překonávat vnitřní závislost. Vrána k vráně sedá. Pokud se vedle nás objeví zrádce, znamená to, že stejný zrádce je uvnitř nás, 
znamená to, že naše vnitřní připoutanost ke světu překročila bezpečnou hranici a prostřednictvím takového člověka jsme informování o tom, že máme problémy. Pokud se necháme unést spravedlivými tresty, zvítězíme v přítomnosti, ale prohrajeme v budoucnosti.
Kristus se snažil změnit směr uvažování lidí. Na nízkých úrovních energie je potrestání viníka přirozené a nezbytné. Na vysokých úrovních je potřeba vychovávat jak druhého člověka, tak sám sebe. Jinými slovy, je nezbytné naučit se být takovým člověkem, aby nás nikdo zradit nemohl. Kristus zdůrazňoval, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Neodmítal potrestání, ale zároveň navrhl mnohem dokonalejší model. A sice, že se člověk změní a dostane se na takovou úroveň, kde jednoduše ti, kdo zrazují nebo jsou zrazeni, nejsou.
Protiklady se nejprve řídí zákonem negace negace, a potom začínají být přitahovány jeden ke druhému a spojují se do jednoho celku, aniž by srůstaly. V takovém případě sebevýchova nevylučuje potrestání. Zákon „oko za oko, zub za zub“ a zákon „kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou“ si přestanou navzájem odporovat. Odpuštění nevylučuje potrestání.
Často nemůžeme potrestat jiného člověka, protože se bojíme, že mu způsobíme bolest. Jedná se však o úroveň, kdy zbožšťujeme lidskou duši. Největším pokušením je, když nám milovaný člověk zastiňuje Boha. Čím více se připoutáváme k milovanému člověku, tím rychleji ztrácíme jednotu se Stvořitelem. Duše srostou a už mu nedokážeme způsobit bolest, ani se od jeho duše oprostit. Ale když lásku opustí bolest z odloučení a oproštění, zůstane pouze připoutanost, která velice rychle začíná plodit ukřivděnost, žárlivost a bezcitnost. Překonat zbožštění duše jiného člověka a překonat závislost na vyšších citech je jedním z nejtěžších úkolů. Právě proto Kristus říkal, že hlavním nepřítelem člověka jsou domácí jeho.
Sergej Lazarev – Člověk budoucnosti 1
