Všechno přesně tak, jak to má být

Že nic nemusím tlačit, ani se snažit na sílu měnit, protože je-li čas na změnu, všechno jde lehce samo, nebo se poskládají životní okolnosti tak, aby bylo možné změny dosáhnout. Přitom však neležím doma na gauči, ale každý den jdu přesně tam, kam mě to nejvíce táhne, kde vnímám dobrý pocit a je mi v tom dobře. I z dobře vykonané práce (povinnosti) mám dobrý pocit, oproti tomu, kdybych se vzdala zodpovědnosti za svůj život a opírala se o někoho dalšího v pomýlené představě, že všechno musí být jen zábavné.

V čemkoli je tlak a urputná snaha to změnit, tam je přítomný i strach. Snaha vydělat více peněz, i když máme zpomalit a najít vztah k pra-důvěře, že je o nás vždycky postaráno, snaha mít nějaký vztah, i když máme nejdříve najít celistvost sami v sobě a narovnat svůj vztah k sobě, snaha být zdraví, když máme v odporu druhý pól nemoci a léta jsme v energii sebedestrukce a oběti, snaha mít novou práci, protože chceme utéct před strachem žít svůj život, dělat co nám více ladí a dodnes plníme zadání rodičů v rovnici dělej to, na cos studoval a co jsme z tebe chtěli mít. Snaha se pořád zdokonalovat, protože máme strach, že pořád nejsme dost dobří a pořád máme mnoho nedostatků. Snaha být pro druhé zajímaví, byť se nezajímáme sami o sebe a nevidíme své dary a jedinečnost. Snaha měnit své fyzické tělo, protože bychom jinak nebyli přijímání v takové podobě, v jaké je nám dobře. Snaha popírat co cítíme srdcem, protože máme strach z toho, že to popírá společenská měřítka…. a mnoho dalšího.

Když žijeme například ve vztahu, kde jsme druhým ponižováni, chceme změnu, ale ta není možná, dokud si pravdivě nepřiznáme, že se na úrovni vlastního zranění, neustále ponižujeme a obviňujeme my sami. I tady můžeme mít důvěru v to, že jsme právě tady a teď v tom jediném pravém vztahu, který lze mít s tím, jaký vztah máme sami k sobě.

Můžeme se zeptat: co je ještě dobře na tom, že žiju právě toto? Co je ještě (v rámci uvědomění a mého růstu a vnitřní proměny) dobře na tom, že mě partner ponižuje? A nechte promluvit upřímně vaši duši. Jistěže čistě rozumově na tom není nic dobře, že bychom měli ihned zasáhnout a nastavit zdravé hranice, nebo odejít. To nám ale naše vlastní zranění většinou neumožní, protože naše hranice nejsou zdravé, pokud všechno hned obrátíme proti sobě a začneme obviňovat sebe – kdybys byla lepší, určitě by neměl důvod se tak chovat, můžu za to já, protože za nic nestojím. Zdravé nastavení má jen zdravý vztah k sobě. Náprava tohoto vztahu není přitom tak složitá, jak se zdá. Stačí uplatnit svou vnitřní autoritu a říct starým vzorcům dost, jakmile se přistihnete u sebeobviňování a sebeponižování. Není to ze dne na den, ale neustálé opakování, vytvoří nový zvyk, chovat se k sobě automaticky jinak – s respektem a láskou. Nakonec pak už nebude důvod setrvat a životní okolnosti vás propustí do další etapy vývoje.

A takto to funguje se vším, když říkáme, začít musíš nejdříve u sebe. Můžeš však důvěřovat, že všechno se děje pro tvé uzdravení a že i za tvrdou lekcí je ukryta velká láska bez podmínek, která ti dává šanci žít v tvém přirozeném stavu – v neutralitě a čistém bytí.

Vše je dobré.

SHUMAVAN

zdroj: Shumavan