Vše, co se nám v životě děje, je pro zkušenost. Skrze zkušenosti se učíme, měníme a rosteme, poznáváme svět kolem nás, sami sebe, své možnosti. Zkušenosti, kterými procházíme, jsou dobré nebo špatné, stávají se součástí našeho systému mysli, na jejich základě si vytváříme své názory, svůj hodnotový žebříček, určují náš charakter, ovlivňují naše úmysly i chování.
To se ovšem děje z velké části v oblasti nevědomí, v oblasti našeho ega. V momentě, kdy se přestanete ztotožňovat se svým egem, jste schopni rozlišit, že vše se vám děje pro konkrétní zkušenost, která není ani dobrá, ani špatná. Je to zkušenost. A pokud ji pochopíte a prožijete s uvědoměním si své podstaty a vyššího smyslu, pro který se vám děje, stáváte se svobodnější ke svému plnému vyjádření. Je to jako lekce ve škole, kdy se máte naučit určitou látku a v momentě, kdy se ji naučíte, složíte zkoušku a můžete jít dál. V opačném případě propadnete a opakujete. A tak nevědomí lidé prožívají stejné situace pořád dokola celý život a nedokáží v nich vidět příležitost něco změnit, něco se naučit, postoupit o kousek dále ve svém vlastním vývoji, ve své vlastní evoluci. Takto se učíme samotným životem, zažíváme situace, ve kterých máme rozpoznat, co v našem chování a rozhodování vychází ze systému mysli a tak se přibližujeme ke své podstatě. K někomu se například v dětství chovali rodiče autoritativně a nedovolili mu, se projevit nebo říct svůj názor. Takový člověk bude lehce manipulovatelný a nebude si věřit. Celý život se bude potom setkávat s lidmi, kteří mu to budou neustále ukazovat, budou ho ponižovat a využívat, aby v sobě našel sílu a postavil se sám za sebe. Budou mu ukazovat, že se chová podle přejatého programu v jeho mysli, který mu brání v tom, aby se plně projevil a byl spokojený. Když pochopí tuto zkušenost, kterou si může uvědomit díky chování druhých lidí a najde v sobě sílu, aby to změnil, pak už nikdy nemusí potkat člověka, který by mu opět dal příležitost, zažít tuto zkušenost. Stává se svobodnějším a otevírá se mu prostor, kde se může tvořivě vyjádřit ve své pravdě, sám ze sebe.
Každý vztah nám ukazuje, jaké je naše nitro, protože ve vnějším světě zažíváme jen to, co máme uvnitř. Vnější svět je zrcadlem našeho nitra. Takže pokud námi někdo manipuluje, pak jen proto, že neumíme projevit svoji sílu, pokud na nás někdo křičí, ukazuje naši vnitřní agresivitu, každý člověk, který s námi vstupuje do vztahu (ať už milostného, pracovního, přátelského ……) je náš učitel. Ať se ocitneme v jakémkoli vztahu, v jakékoli situaci, je to zrovna přesně to, co potřebujeme prožít. A pokud se budeme sami sebe upřímně ptát, co mi druhý člověk ukazuje a co mi odhaluje z mého nitra, může pro nás být každý vztah obohacením, v každém vztahu se můžeme díky zkušenosti, kterou nám přinese, přiblížit sami sobě. Druhý člověk je nám zrcadlem, ve kterém vidíme svůj pravdivý obraz. Vidíme, kde jsme smutní, kde se bojíme, kde naopak manipulujeme, kde prosazujeme sami sebe, kde nedáváme svobodu. Ale to můžeme vidět jen tehdy, když si to dovolíme. Ne každý chce spatřit svůj obraz v zrcadle. Výzvou naopak je, podívat se v pravdě na svůj život teď a říci si, co chci změnit. Protože až když se rozhodneme uvidět svůj život v pravdě, může se to stát a obraz v zrcadle se začne díky prožitým zkušenostem vyjasňovat.
A tak se ve vztazích učíme, až dojdeme do bodu, kdy se můžeme s každým potkat na té nejhlubší úrovni, zrcadlíme si naši podstatu, naši hlubokou povahu a pravdu o nás samých. Už si nemusíme vzájemně nic ukazovat z ega, navzájem si zrcadlíme to nejčistší a nejkrásnější, co v sobě máme. Naši podstatu. Pak už bude základem našich vztahů čistá láska, pravda, radost, protože nemusíme nic skrývat, na nic si hrát, odhodíme masky a budeme opravdoví.
Pokud se budeme v každé situaci ptát, proč se mi to stalo, jakou zprávu mi vesmír posílá a budeme vše prožívat jako zkušenost, díky které se můžeme přiblížit sami k sobě, nebudeme soudit a nikoho obviňovat, v každém člověku uvidíme učitele a budeme děkovat za všechny příležitosti, kterými nás život přivádí k pravdě o nás samotných, pak budeme zažívat radost a požehnání a budeme s láskou a svobodně vyjadřovat sami sebe.
Tvořivá seberealizace
Jednou z cest ke změně je sebevyjádření, seberealizace. Když děláte něco, co vás baví, naplňuje, při čem jste šťastní, zapomenete na čas a všechny starosti, v ten okamžik se spojujete s tvořivou silou ve vás. Ta vám dá odvahu, podívat se v pravdě na váš život, abyste viděli, co není autentické, co pochází z mysli a co vás omezuje a změnit to. A čím více se věnujete tomu, z čeho máte radost, tím více jste ve spojení sami se sebou a tím větší máte sílu dělat změny. A když měníte svůj život na základě zkušeností, které přichází, jste čím dál svobodnější a můžete začít dělat věci jinak, nově, stáváte se tvořivým proudem života, měníte své okolí, protože měníte sami sebe, svůj obraz v zrcadle lidí, se kterými se setkáváte. Vy sami jste změnou. A pokud se cítíte naplnění a jste spokojení, jste více v přítomném okamžiku a tak se vám dostává ještě více energie, která je vaší podstatou. Sami se stáváte tvořivým proudem, potenciálem neomezených možností a vším, čím si přejete být. Jste jednoduše naplno „při tom“. Skutečné štěstí a naplnění vám přinese jen důvěrná znalost a spojení s vaší Celistvostí a její svobodné vyjádření.
(zdroj: http://stvoritel.cz/cs/jsme-tady-pro-zkusenost/)