Vďačnosť
Toltécká cesta nabízí možnost změnit celý život.
Stát se toltéckým bojovníkem a osvobodit se od toho, co člověk přijal jako dítě, je ten největší dar, jaký můžeme sami sobě dát. Je to šance navždycky se zbavit utrpení a být navěky šťastní.
– sníme o skutečnosti, ale můžeme být páni svého snu
– vědomě rozhodujeme o využívání vlastní energie
– neexistují žádná pravidla, kterými bychom se museli řídit – náboženství
– naprosté osvobození od strachu
Vesmír vibruje – vnímáme jen jeho úzké spektrum.
Největší dar Toltéků je poznatek, že život je sen.
Světlo odráží tonal a přináší zraku zprávu o tomto tonalu. Světelný odraz oko upravuje pro mozek a tak vytváří virtuální realitu, kterou vidíme. Takže vlastně nevidíme vůbec strom, který je „tam venku“.
Mysl (názory, obavy, přesvědčení, postoje, vzpomínky, emoce, znalosti) skrze kanály vnímání pokřivuje vstupní neutrální světlo tím, že jej zabarvuje. Tato pokřivená realita je SEN.
Tento proces přeměny světla ve virtuální realitu probíhá neustále. Mysl je orgánem snění = orgán klamání. Pokud uvěříme mysli, budeme mít o světě pokřivenou představu.
Není možné vnímat světlo takové, jaké ve skutečnosti je – vždy je pokřivené.
Máme pokřivený pohled na
– přátele
– rodinu
– události
– na nás samotné
Toltécká cesta:
1. zvládnutí vědomí – poznat všechny svoje názory, postoje, obavy a úsudky, které ovládají naše jednání
2. zvládnutí transformace – odnaučit se vše, co víme – pročištění svých kanálů – transformace snu
3. zvládnutí záměru – zbavení se představ a postojů, kterými si způsobujeme bolest – přijmout sebe
Cílem je zklidnění mysli a vyřešení problematických emocionálních reakcí.
Osobní svoboda je
– nepomlouvat
– neobtěžovat druhé svými problémy
– žádný strach
– neulpíváme na tom, co jsme věděli, a v co věřili
Od rodičů jsme přejali jejich názory, postoje a obavy – staly se pro nás osobním snem. Dále přidávali přátelé, učitelé, sourozenci, partneři….začalo naše přizpůsobovaní se snu. Všichni očekávají v určitou chvíli určité chování.
Podle toho, kde jsme se narodili a komu, máme sen, který máme. Do 7 let nerozlišujeme, co je a není pravda. Naučili nás, jak se chovat, pokud chceme patřit do rodiny, firmy, ve vztahu…společnost potlačuje jedinečnost.
Nástroje přizpůsobování:
– strach z trestu
– a touha po odměně
Nejvyšší podoba strachu = odmítnutí. Určuje vnější Soudce – naši nejbližší. Soudce se postupně stane součástí naší mysli = OSOBNÍ SOUDCE
– říká, co si o vás myslí druzí
– co byste měli dělat, aby byli s vámi všichni spokojeni
– vytváří v mysli největší strach
– je největší překážka bránící prožívat šťastný život
Děti se:
1. podvolí, protože chtějí být milováni
2. bojují za právo být sami sebou
Každý sní svůj osobní sen o tom, že máme pravdu. Pravdu mají všichni – v rámci svého snu. Spory jsou o pravdivost svých snů. Kolem 2. roku života vzdá dítě svůj boj o vlastní sen.
Jsme tím, čím si myslíme, že jsme. A to, že si to myslíme, je výslednicí toho, co nám bylo předáno v dobrém i špatném. Otázka je, co je dobré a co špatné. Jsme prostě tam, kde jsme. A teď je jen na nás, zda se chceme posunout tam, kam volá naše srdce nebo budeme tam, kde je to společensky únosné. I když vyplníme všechny svoje cíle, všechna očekávání rodičů, zahrneme partnera vším, co si přeje, stále v nás hlodá jistá nespokojenost s věčnou otázkou: „ A co dál?“. Jsme natolik zhypnotizováni vnějším světem s jeho cíli, že si nevšímáme prázdnoty v nás. Chvilky štěstí nemohou vyvážit dlouhé chvíle beznaděje a smutku. Ani nevíme, odkud se bere.
Toltécká filozofie přichází s pojmenováním tohoto stavu v pojmech, které nám jsou cizí. Přichází nás probudit ze snu, který nevědomky sníme. Přináší metody, které nám mohou pomoci si uvědomit složitost člověka ve vesmíru. Až si metody osvojíte, váš život dostane jinou perspektivu. Stane se klidnějším a pozornějším. Začnete na věci nahlížet úplně jinak a pochopíte kosmickou hru z jiného pohledu. Začnete dále propátrávat matrixový program, v kterém uvidíte sama sebe. V dnešní době to nazýváme virtuálním světem, holografií, matrixem. Toltékové to nazvali sen.
Kdo je více připravený, má větší naději. Každý hráč musí pochopit pravidla hry. Nejde o cíl, ten neexistuje. Jde o to, snažit se důstojně žít v domestikovaném prostředí.
Přeji hodně sil ve čtení a praktikování. Nespěchejte! Vše přichází tak, jak přicházet má. A vždy jdete tam, kam směřuje vaše energetická konfigurace. Nezabloudíte. Výhodu, kterou získáte praktikováním toltécké filozofie, je konečně kreativně vytvářet svůj život v nám daném prostředí.
Je jedno, jak tence to nakrájíte, stejně to má vždycky dvě strany.
Miguel Ruiz a Allan Hardman
(zdroj: http://www.matrix-neo.cz/ )
Súvisiace články
