ZDROJ: Energie stromů – pro lidi co dokáží svět vnímat i jinak
Asi si to nikdo z nás neuvědomuje. Skutečnost je však taková. Většinu věcí v našem životě vlastně vůbec nepotřebujeme. Přesto pořád chodíme, nakupujeme, hromadíme a chceme vlastnit. Jen proto, že si myslíme, že to musíme mít, že to musíme vidět, zažít. Že bez těchto věcí vlastně ani nejsme.
V tyto dny to začíná být vidět více než kdy jindy. Díky viru jsou zakázány společenské a kulturní akce. Zavřené školy. A lidem se to nelíbí. Proč? Co je na tom špatného vydržet chvíli bez vnějších podnětů? Třeba s dětmi dohromady? Lidé jsou z toho nervózní. Přitom by to mělo být přirozené. Společnost nás vycvičila na konzum. Módní trendy, styly, design, nové technologie. K čemu nám vlastně je nejnovější mobilní telefon, poslední kolekce módní značky či nejnovější model vozu? Co za tím vlastně stojí? Naše vlastní malichernost? Nebo spíše už závislost? Či komplex méněcennosti? U každého z nás to může být různé. V každém případě to není zdravé. Společnost v nás toto vnímání světa kolem nás uměle vytváří a zároveň utvrzuje. Když se rozhlédneme kolem sebe, máme v domácnosti mnoho nepotřebných věcí. Dokonce platí pravidlo, že pokud věc nepotřebujete déle než šest měsíců, je pro nás nepotřebná. Ale přesto ji vlastníme, a mnohdy se ji nedokážeme ani vzdát. Asi by to bez ní nešlo dál. Jak úsměvný pohled že? Společnost se snaží vnutit nám názor, že ten kdo nejde s dobou je „out“. Ovšem to není pravda. Skrytá tvář celého cirkusu je jen byznys, zisk a moc. Dalším úsměvným faktorem nepotřebných tužeb je vytváření zážitků. Už jsi viděla ten nový film? Byl jsi tam a tam? Četl jsi to a tamto? Na dovolené jsme byli… Tohle není to, co člověku dává moudrost a smysl života. Jsem snad já hloupý, nevzdělaný, či pitomý, jen proto, že nechodím do kina a nenavštěvuji kulturní události, nehraju fotbal a nejezdím v BMW? Že bych na dovolenou na Bahamy nejel i kdybych měl milióny? Možná jsem divný. Nevyhledávám nové zážitky, nehledám nové zprávy, nehromadím další věci. Hledám v sobě. Nechávám vyplouvat napovrch pravdy a skutečnosti. Beze strachu, na co přijdu. Je to největší dobrodružství mého života. Není k tomu potřeba zážitků, společnosti, peněz ani jiných nepotřebných tužeb. Přestal jsem se bát sám sebe, skutečností a pravd. Přestal jsem před nimi utíkat. Naučil jsem se s nimi pracovat a přetvářet je do pochopitelné podoby pro sebe i pro vás. Vzepřel jsem se zažitému, jen pasivně přijímat hlouposti kolem mě a začal jsem vnímat život sám sebou a ne prostřednictvím ostatních. Už si nenechávám vnucovat nepotřebné touhy.
Zkuste o tom přemýšlet i Vy, sami v sobě.
Mějte pohodový víkend bez nemocí, či emocí?
Pavel