O souladném vnitřním pocitu a jak ho vnímat, učím už hodně let a znovu ho připomínám v této době, kdy lidé znovu “ujíždí” na vlně jen dvou radikálních cest, které vůči sobě stojí v protikladu (dualita) a tento postoj jen jedné cesty, názoru a možnosti jim znemožňuje vnímat, že existuje zlatá střední cesta, která nemusí být nijak pevná, ale může se v průběhu vývoje flexibilně měnit.
Jakmile si stoupneme do jednoho myšlenkového konceptu a začneme na něm silně lpět, naši schopnost vnímat ten nejsouladnější pocit, vypínáme a nevidíme jasnost. Našemu myšlení chybí i objektivita a nadhled. Nedávno jsem se vrátila domů a mamka s bratrem mi sdělili, že nejde zavřít mrazák. Tak dlouho to koumali jak to vyřešit ze všech stran, mamka odstranila všechen led, bratr našel něco čím to přivřít, než se vrátím… až jsem přijela, podívala se na to čerstvým pohledem nezatíženým myšlenkou, že je to kvůli ledu nebo kvůli mechanickému problému a všimla si, že vypadla součástka dole, která bránila dovření. Vyřešeno za vteřinu. Nebylo to tím, že jsem chytrá jako rádio, ale jen proto, že jsem přijela s čerstvým a nezatíženým pohledem s utkvělou myšlenkou, v čem je problém. Takhle to funguje, když je mysl jasná a otevřená.Souladný pocit najdeme jednoduše tak, že se na situaci díváme nezatíženým úhlem pohledu tak dlouho, dokud nemáme ten nejpříjemnější a nejsouladnější pocit. Tam je i zlatá střední cesta, která spojuje srdcem vnímání oba znepřátelené názorové tábory. Je to bod neutrality.Když jsem v bezmocné situaci, kdy s tím nemohu nic dělat, tak mohu stále tlačit na řešení a potřebu s tím něco dělat, nebo na druhé straně duality přejdu do apatie, deprese a pasivity. Nebo se zastavím a najdu souladný pocit a úhel pohledu ve kterém vnímám v těle hřejivý pocit a nejpříjemnější vjem – například, že se podívám na svůj strach, příjmu ho bez dalšího boje a odevzdám se… tedy si připustím zastavení, klid a rozvahu a mé kroky už nejsou ani aktivní ani rezignované, jdu s přijetím a odevzdáním stavu krok po kroku a naslouchám malým krokům každý den bez emocí oběti (rezignace, apatie, deprese…) a bez emocí síly a moci (já to vybojuji)
zdroj: Shumavan
