Člověk byl zvířetem a zůstane zvířetem. Jak víme, člověk je minerál, je rostlina, je zvíře, je lidský tvor a je také Božské stvoření. Do jaké míry míříme k Bohu, do té míry jsou v nás projeveny nejvyšší rysy člověka. Když se od Boha vzdalujeme, probouzí se v nás zvíře. Jak ukazuje příklad Krista, bez biče se tu neobejdeme.
Bez dialektiky není žádný rozvoj. Vnitřně se podřizujeme Bohu. A z vnějšku jsme někdy páni, a jindy otroci, někdy nadřízení, a jindy podřízení. Jedná se o přirozenou hru, která se nazývá život…
Faktem je, že existují různé úrovně rozvoje člověka. Člověk, který je vázán na tělo, se podobá zvířeti. Taková osoba chápe pouze jazyk síly. Zdvořilost vnímá jako slabost a mravnost jako hloupost. Bojí se pouze síly a respektuje jenom sílu.
Člověk ducha neboli vědomí si váží rozumu a duchovní síly. Podřizuje se těm, kdo jsou duchovně silnější, a opovrhuje duchovně slabými, to znamená hloupými, nešikovnými a neschopnými.
Člověk duše je sice výš než člověk těla a člověk ducha, může však chybovat v tom, že zbožšťuje duši a pohrdá lidmi bez morálky.
Práce vně sebe spočívá v tom, že se snažíme komunikovat s druhým člověkem v jeho jazyce. Pokud Váš manžel chápe jen jazyk fyzické síly, pak z této pozice je potřeba s ním zacházet. Pokud respektuje sílu vědomí, je třeba ho přesvědčovat, vysvětlovat mu a vyjednávat s ním. Konečně komunikovat s člověkem duše je nejjednodušší, protože duše je dialektická. Takový člověk dokáže pochopit druhého, změnit svůj názor, dosáhnout kompromisu.
Naučte se správně, tedy dialekticky reagovat na okolní svět: s láskou, ale také s přísností nebo jemností, v souladu s vnější situací.
Člověka těla lze přesvědčit silou, hrozbou trestu, fyzickou bolestí, perspektivou odplaty. Člověk ducha může být přesvědčen silou ducha, vůlí, nesmlouvavostí, cílevědomostí. A konečně člověka duše je možné přesvědčit mravností, poctivostí, dobrosrdečností, péčí, pozorností, milosrdenstvím a obětavostí.
Lásku a péči potřebují všichni. Ale člověku těla je spíše potřebné násilí, člověku ducha přesvědčení a člověku duše spíše teplo a něha.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (Tajemství šťastné rodiny)
