Sebepoznání nemůže být nijak předáno, nemůže být nalezeno v knihách. Musíme je objevit.
Abychom toto vše objevili, musí tu být úmysl, dotazování, hledání a zkoumání. Pokud je tento úmysl nebo toto bádání slabé, popř. neexistuje vůbec, potom pouhé ujišťování a příležitostné přání dovědět se něco o sobě – mají jen pramalý význam.
Takto pak je vyvolána přeměna světa proměnou sebe, protože naše já je produktem i částí totálního procesu lidské existence. Abychom se mohli přeměnit, je k tomu zapotřebí sebepoznání. Pokud nevíme co jsme, není tu žádné základny pro správné myšlení a bez poznání sama sebe nemůže být přeměny. Musíme vidět jací jsme – a ne jakými bychom si přáli být, což je pouhým ideálem a proto klamné, neskutečné – jen to co skutečně je, jen to lze přeměnit, ne však to čím bychom si přáli být.
Poznat sebe, jakým jsem, to vyžaduje veliké bdělosti mysli, jelikož to, co je podléhá neustálé změně, jež vyžaduje , aby mysl nebyla spoutána nějakým zvláštním dogmatem, vírou či nějakým zvláštním vzorem jednání. Má-li se cokoliv sledovat, nesmí tu být pout. Abychom se poznali, musí naše mysl být bdělá a bystrá, prostá jakýchkoli věr, ideálů, protože víra a ideál zabarvují a pokřivují naše vnímání.
/Krishnamurti/
