Relaxácia je alfou i omegou nášho zdravia – tak prečo ju necvičíme?
Ve všech svých textech nějakým způsobem obnažuji své nitro, ale tak ostentativně, jako je tomu v tomto článku, jsem to ještě neučinil. Rozdíl mezi mnou a stovkami ostatních lidí, kteří také obnažují svá nitra, spočívá v tom, že mě to snad (byl bych nerad, aby slůvko „snad“ bylo chápáno jako nelogičnost právě čteného textu, ale chápejte ho jako optimistický pohled na budoucnost v době psaní textu) někdo uveřejní. Jedná se opravdu čistě o moji výpověď, a pokud by někdo uvažoval o tom mě následovat, činí tak na vlastní odpovědnost a nebezpečí.
Po zralé úvaze jsem se rozhodl napsat dopis na rozloučenou. Nemusíte se 
obávat či někteří radovat, zatím se nechystám rozloučit se životem, i když člověk nikdy neví, ale můj dopis je o loučení s temnými silami. Je to čistě moje loučení, loučení s mými temnými silami. Vím, že termín „mé temné síly“ je poněkud problematický a poněkud vlastnický a určitě se najdou lidé, kteří s tím nebudou souhlasit, ale jedná se můj subjektivní vztah k nim a slůvkem „mé“ nemyslím nic čistě výlučného. Například, když řeknu „má vlast“, tak se také nepovažuji za výlučného vlastníka naší společné země. Pod pojmem temné síly rozumím komplex různorodých bytostí hmotných i nehmotných.
Sice upřímně pochybuji, že adresáti mého dopisu si jej někdy přečtou, ale myslím, že to je u otevřených dopisů celkem běžná praxe, že je víceméně určen někomu jinému, než komu je adresován. V tomto případě může být i více důvodů. Jedním z nich je velká pravděpodobnost, že médium, ve kterém bude dopis uveřejněn, adresáti mého dopisu vůbec nečtou. Druhým důvodem může být také ta možnost, že i kdyby přece jen nějakou shodou náhod jejich zrak na tomto textu ulpěl, tak se nedovtípí, že adresáty jsou právě oni. Není běžnou lidskou vlastností vnímat sám sebe jako temnou sílu, obzvláště když toto označení je jako ostatně každé hodnocení velmi relativní a je víceméně dáno úhlem pohledu hodnotitele.
Aby nedošlo ke zbytečnému nedorozumění a pochybnostem o zbytnělosti mého ega, upozorňuji, že dopis je nutno chápat jako nadsázku a jeho poselstvím rozhodně není informace o mě a mnou dosaženém stupni poznání či bytí.
Mé temné síly
Zde
PSČ 000 01
Svět
Mé drahé temné síly,
Na úvod svého dopisu na rozloučenou považuji za svou povinnost vůči sobě samému vám sdělit, že vás mám rád a za vše vám děkuji.
Mám vás rád, protože jste součástí mého světa. Bez vás by nebyly ani světlé síly a dokonce by bez vás neexistoval ani tento polaritní svět. A já mám svět, takový jaký je, rád. Ostatně kdyby neexistoval tento svět, neexistoval bych ani já a z mého velmi omezeného úhlu pohledu se mi zdá, že by to byla škoda. Minimálně pro mě.
Děkuji vám za vše, co jste pro mě učinily. Kdyby vás nebylo, nikdy bych nepoznal sám sebe. Neobjevil bych v sobě své temné stránky, které s vámi tak krásně rezonovaly, a které jsem před sebou tak pečlivě ukrýval. Jak bych mohl pochopit, kdo a co jsem a kdo a co nejsem, kdybyste mně nenastavovaly zrcadlo, ve kterém bych se mohl zhlédnout. I díky vám jsem mohl projít svým relativním vývojem, zahrát si hru na vývoj a mnoho dalších her a mnoho s tím souvisejících rolí. Jaké bych tak asi mohl hrát role v oslepujícím jasu výlučné existence světlých sil? Opravdu vám za to vše ze srdce děkuji.
Jistě vás napadne otázka, proč po takovém „vyznání lásky a díků“ dopis na rozloučenou? Tato otázka je zcela na místě a rád vám na ni odpovím. Opravdu vás mám rád a v žádném případě se vás nechystám spalovat září své lásky ani jinak s vámi bojovat či vás zničit a dokonce ani vám tím vyhrožovat. Jak bych mohl něco takového činit vůči těm, které mám rád?
Ne, důvod je zcela jiný. Prostě jsem ukončil jednu fázi poznání a vaši pomoc již nepotřebuji. Naše symbióza byla oboustranně vyhovující a prospěšná. Někteří lidé označují váš způsob získávání energie jako parazitický a přiznám se, že i já tento výraz v této souvislosti občas užívám, ale slovo symbióza je pro náš vztah z určitého zorného úhlu výstižnější. Vy jste mě učily a umožňovaly poznání a já vám na oplátku posílal svoji energii. Energii strachu, nenávisti, agrese a mnoho dalších forem energie, které máte tak rády a které vám tak chutnají.
Dále už vám energii posílat nebudu, a pokud přece jen, tak pouze velmi omezeně a v takové míře, která by rozhodně nestačila uspokojovat vaše nemalé energetické potřeby. Loučím se s vámi právě proto už nyní, protože vás mám rád.
Najděte si nového hostitele, nového symbionta včas, dokud jste ještě při síle, dokud ještě nejste zesláblé dlouhodobým hladověním. Víte přece zrovna tak jako já, že vyhledání a uchycení se na novém hostiteli vyžaduje poměrně dost energie. Odejděte ve vlastním zájmu co nejdříve, dokud té energie ještě máte dostatek. V našem vesmíru či v mnoha dalších vesmírech je tolik vhodných hostitelů, kteří vás s radostí uvítají, aby si i díky vám mohli zahrát své hry na vývoj a na poznání.
Ještě vám dám na cestu jednu dobrou radu. Příliš se nerozhlížejte po novém hostiteli někde v okolí. Lidé se probouzejí a potravy tu pro vás prostě nebude dost. Rozhodně bych vám z tohoto důvodu doporučoval jít někam mimo Zemi. Vždyť náš vesmír je tak ohromný a vesmírů je tolik. Na Zemi jste si přece užily zábavy a potravy dost a dost.
Jednou, až se zcela nasytíte svými hrami na „temné síly“ a pochopíte principy této a dalších her, tak zase na shledanou.
Váš Miroslav Zelenka
Jestliže se vám milí čtenáři podařilo dočíst text až sem, mám pro vás jednu otázku. Nechtěli byste také napsat svůj dopis na rozloučenou? Bojíte se osamění nebo je vám líto se rozloučit s takovými dobrými přáteli?
____________________________
Zdroj: http://www.miroslav-zelenka.cz/
ĎAKUJEME:
Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *
Súvisiace články
