„Přijdeme o všechno.
O naše peníze, moc, slávu, úspěchy, a možná i o naše vzpomínky.
Rozplyne se i to, jak vypadáme.
Zemřou naši blízcí.
A i naše tělo se v určitou chvíli rozpadne.
Vše, co se nám nyní zdá být stálým a trvalým, je ze své podstaty nestálé a pomíjivé, a v určitou chvíli dojde zániku.
Naše prožívání se postupně a nebo ne tak úplně postupně, oprostí od všeho, od čeho se lze oprostit.
Probudit se znamená podívat se této skutečnosti do očí a přestat se od ní odvracet.
Právě teď stojíme na posvátném, svatém místě.
To, co jednou skončí, ještě neskončilo. Toto uvědomění je klíčem k nepopsatelné radosti.
Ať už je v tuto chvíli v našem životě kdokoliv nebo cokoliv, zatím nám to nebylo odebráno.
Možná to zní velmi samozřejmě a jasně, ale ve skutečnosti je to klíčem ke všemu – ke všem proč a jak veškeré existence.
Pomíjivost činí vše a všechny kolem nás hluboce posvátné, významné a cenné, za co nám stojí být z hlouby srdce vděční.
Ztráta už proměnila náš život v oltář.“
~ Jeff Foster
Překlad: Kateřina Grofová
Převzato:http://www.nakoncidechu.cz/
ZDROJ:http://www.novoucestou.cz/2018/07/17/k-zamysleni-1200/#more-79691