Jeden buddhistický učitel prohlásil větu, která mi v daném ohledu skutečně pomohla změnit život. „Při kontaktu s lidmi se vždy soustředím na jejich nejvyšší potenciál.“
Každý člověk, i ten nejvíce zkažený, má v sobě nějakou dobrou vlastnost. A když nemá, tak má třeba aspoň hezkou ženu. A když ne ženu, tak alespoň psa..“Toto není naivita. Je to schopnost vnímat komplexnost všech jevů. Když nacházím na situacích a lidech aspekty, které mi vadí, nemá smysl proti nim bojovat. Můžu se navenek vymezit, to je často žádoucí, ale vnitřní boj mi nepomůže. Pomůže mi vnímat celý komplex z nadhledu s tím, že přebírám zodpovědnost za svůj postoj. V tomto bodě je dobré vnímat, jak fungují životní zákonitosti polarit- stínové aspekty jednoho jevu probouzejí vědomí k jeho plnějšímu potenciálu a skrze přijetí stínu se aktivuje určitý dar nebo schopnost. Například přijetím svojí neurózy, tedy jejím plným prožitím v těle, člověk procitá do stavu veliké vnitřní síly, která byla dlouhodobě nutkavě potlačována. Přijetím strachu člověk prožije představu reality, které se bránil a tím zastavoval životní energii. Zároveň byl nucen vyvinout obří úsilí na strategie, jak se vyhýbat určitým zkušenostem, které by ho s tématem konfrontovaly. Po prožití strachu člověk prožije úlevu a vrací se mu velké množství síly, kterou dál může využívat pro svůj život konstruktivně. Prakticky to neznamená popírat destruktivní aspekty určitých jevů, ale proměnit tuto destrukci v živnou půdu.
Pokud vnímáme věci a jevy komplexně, pak se nemůžeme dostat do bodu, kdy reálně prožíváme bezvýchodnost situace, strach ze smrti, nebo marnost všeho konání. Když si uvědomíme, že jev sám o sobě bez vědomí pozorovatele nemůže existovat, dovtípíme se, co ve svém životě můžeme skutečně a jedině ovlivnit.
Když vidím armády bojovníků a bojovnic za mír, meditace za to, aby se stalo to, co mému egu připadá jako správné ve vnějším světě, aby se ego zbavilo pocitu strachu, mám dojem, že tento přístup může někdy vést i k přilévání oleje do ohně….Jen upozorňuji, že je tenká hranice mezi vyzařováním míru a lásky a bílou magií.
Člověk, jenž se snaží ovlivnit svůj vnitřní stav oklikou přes vnější svět, způsobuje posilování přesně toho, co nechce ve vnějším světě vidět. Tedy, když se modlím za mír proto, že cítím strach z ohrožení, navyšuji tím vibraci strachu. Mír je stavem bytí. A pokud ho mám v sobě, pak vím, že moje vibrace ovlivňuje celý svět a dobré přání z tohoto místa nese skutečnou modlitbu soucitu.
Upozorňuji na to, že dokud bytost v sobě nerozpozná projekci sebe sama do vnějšího světa, svět se jen těžko změní k lepšímu. Bojovat se bude tak dlouho, dokud lidé budou hledat řešení mimo svůj niterný stav. Tím nechci umenšovat činy pomoci a solidarity, to rozhodně ne.
Ale člověk, který se snaží cokoliv kontrolovat ze strachu, si pouze staví domeček z karet. Kontrola jen oddaluje neodvratný pád ega a na něm vystavěného systému. Čím více pozornosti budeme směřovat do svého těla v přítomném okamžiku, tím komplexněji budeme schopni vnímat a celistě jednat. Každý má svou jedinečnou roli v životě a každá role si žádá své naplnění. Nehleďme proto tolik na rozdíly a hledejme to, co nás všechny skutečně spojuje. A hledejme to tam, kde se dočkáme souznící odpovědi. Nemá smysl bouchat na zavřenou bránu.
Někteří lidé nejsou schopni vás vidět, slyšet, ani vám rozumět.Je to jejich svobodná volba. Neztrácejme s nimi čas a žijme svůj život tak, abychom se už nemuseli ohlížet zpět.Ať už cítíme cokoliv, je fajn to uznat. Emoce a myšlenky přicházejí a odcházejí. Jsou to formy života.Tady a teď spočívá naše vědomí, které má schopnost obejmout vše, co zažíváme. Tady a teď žije láska. Tady a teď teče řeka života. Tady a teď můžeme probouzet více soucitu, porozumění a propojení.
Krásný den všem