Krásne … 🙂
Můj milovaný muži,
Stůj si sám za sebou, ať se děje cokoli.
Ať přijdu s čímkoli, zkus mě ustát.
Neotáčej se nazpět, neutíkej vpřed,
ale zůstaň plně v mé zkoušející přítomnosti.
V přítomnosti emocionální bouře,
v rychlosti, se kterou se mění má slova i naladění.
Zůstaň ve své síle, na stejném místě.
Ve svém středu, v lásce ke mě a věrnosti sobě.
Ať je to jakkoli těžké, ať se cokoli mění,
ať tě jakkoli zkouším,
pamatuj na svůj nejvyšší cíl.
Nikdy se neopouštěj, protože já CÍTÍM,
kdy se stáváš vnitřním chlapečkem, který je opuštěný.
Žij ve své vlastní pravdě, se vším, co k tobě patří
protože já CÍTÍM, kdy podrážíš sám sebe
a nedůvěřuješ tomu, kdo jsi a za čím si jdeš.
Tvou největší silou je trpělivost,
s jakou stojíš uprostřed mých emocí a proměnlivosti.
Tvou nejtěžší zkouškou je stát a čekat,
než bouře přejde, než zase najdu v sobě důvěřu přijít,
uvolnit se, odevzdat se a opřít se ti o rameno.
Jestliže je to nejvyšší, co skrze mě dostáváš,
LÁSKA, zvládneš si za tím stát za každého počasí?
————-USTOJÍŠ MĚ?——————
Má milovaná ženo,
Zůstaň vždy sama sebou, ať se děje cokoli.
Neboj se a ne-bojuj, kdykoli toužíš po přijetí muže – otce,
zůstaň plně spojena se svou nevyčíslitelnou hodnotou.
Svou cenu neodvozuj od toho, co všechno dáváš,
ale od toho kým jsi, když nekonáš, a jen JSI.
Neprodávej své tělo, ani duši pod cenou,
pro kousek pozornosti a zlomku lásky.
Zůstaň sama sebou, se vším, co k tobě patří,
buď stále nečitelná, tajemná, mocná, buď bouří
a neodmítej se, protože já VÍM,
kdy se stáváš vnitřní holčičkou, která je odmítaná.
Žij ve své vlastní pravdě, se vším, co k tobě patří,
protože já VÍM, kdy a jak tě odmítnout, abys opět
nacházela svou vlastní cenu a svou pravou hodnotu.
Tvou největší silou je cítění a vnímání všech rozměrů,
s ním stojíš sama, kdykoli já odcházím svou cestou.
Tvou nejtěžší zkouškou je odevzdávat se všemu,
v proměnlivosti okamžiku, těla i duše a rovnováha.
Jestliže je to nejvyšší, co skrze mě dostáváš,
LÁSKA, zvládneš mít svou cenu a hodnotu i když říkám NE?
——————USTOJÍŠ TO?————————
Zkusme oba ustát lásku.
Možná se muž stále ptá, proč by měl denně ustát tolik emocí, ženských slov, která umí zasáhnout do živého a vycítí na míle daleko každé zaváhání, nestálost a touhu utíkat.
Možná se žena stále ptá, proč by měla denně ustát tolik síly, se kterou zvládá každodenní život plný mnohorozměrných myšlenek, emocí a vnímání.
Ale stojí to za to.
Neboť muž se skrze ženu dostává ke svému cítění.
K tomu, z čeho má ten největší strach. Ke svým emocím.
K tomu, co bolelo, zraňovalo a od čeho by tak rád utíkal.
Žena mu daruje cítění, aby přestal být vězněm na útěku, ale
byl tím, kým ve skutečnosti je – laskavou bytostí, která se současně nebojí své nezměrné fyzické síly. Ví, že má sílu ustát i to, čemu logicky nerozumí, co ho daleko přesahuje. A z toho vysoce přesahujícího již nemá strach, neboť poznává, že není třeba to POCHOPIT, ale PROCÍTIT. Že mu žena skrze své cítění dává příležitost ustát si bouři a neutíkat před sebou.
Neboť žena se skrze muže dostává ke své síle. K tomu, co je tím největším darem – její největší cenou a odměnou. S ním se stává silnější a současně se nebojí své nezměrné duchovní síly, dovoluje si být mocná. Již nerozdává pro trochu lásky a pozornosti, ale odevzdává se. Může si odpočinout a směřovat svou sílu směrem k lásce, nikoli ke svému zranění. Jakékoli odmítnutí pro ní není zprávou o její nízké ceně, ale impulzem k cestě zpět do ženské síly a energie. K LÁSCE. Ví, že není větší oddanost a lásky, než muž, který zůstává na stejném místě – oddaný pravdě a lásce, ať se děje cokoli.
Shumavan
www.shumavan.cz
PS: … a on to vždy ustál…. a ona je stále sama sebou….
