Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Ale já to tak vnímám…Já to cítím…Já mám pocit….Já z toho vnímám takovou energii….Já mám z toho člověka pocit…Cítím že bys měl/a udělat toto….Vnitřní vedení mě vede…. 
Často je to intuice, ale ještě častěji je ten “pocit” jen mentální program – domněnka, představa, názor a z velké části i manipulace, pokud ho předkládáme ve smyslu – ale já cítím, že bys měl/a udělat a nebo nedělat to, či ono. Co si budeme povídat, v tomto způsobu manipulativní komunikace jsme mistry především my ženy (ale nejen ony, mužů s velmi aktivní ženskou složkou je také dost), když to své “cítění” a “pocit”… ale já vnímám a cítím, že to není teď to ono a měli bychom s tím naším vztahem něco udělat… předkládáme mužům jako naše cítění, ale v překladu to znamená: “mám o tom jinou představu a neplní to moje nenasytná očekávání, takže mám ten “pocit” že bys to měl zařídit tak, aby se moje dětské potřeby a očekávání plnily, neboť na tom závisí mé štěstí. Jenže štěstí to je stav mysli, něco co nepřichází zvenčí, ale odráží se jako všechno, zevnitř směrem ven.Ano někdy je to intuice, která je ale pocitem v těle, nikoli mentálním konstruktem. Mnohem častěji je ale “mám pocit” pouhý program, kterému je lepší nevěřit, neboť je jeho pravdivost nulová a o ničem skutečném nic nevypovídá. Když řekneme: mám pocit, že mě tento člověk nemá rád, neznamená to, že se tak skutečně děje, ale že se právě aktivovala ta část, která se obává nepřijetí a sama sebe odmítá. Není to tedy žádný pocit, ale jen domněnka. To samé platí o posuzování ostatních bytostí na základě vlastních a často pošahaných programů (rozuměj plných zranění a osobních příběhů), tady z toho člověka cítím nějakou divnou energii … ta energie o které je řeč je jen další konstrukt, který nám jen v podvědomí aktivoval potlačený pocit z nějaké osoby, která na nás měla nepříjemný vliv v minulosti, nebo cokoli, co aktivuje naše nezhojené rány na osobní úrovni.
Je to lidské, je to úplně v pořádku si do toho ujet, nějak si s tím pohrát a prožívat to, ale o něco zajímavější je, činit tak vědomě, nejen na základě představ a že tomu chceme ještě věřit a děláme to zaslepeně a s touhou učinit z vlastní osoby někoho lepšího, než jsou ti tam venku.
Až zase budeme mít pocit, nebo budeme něco vnímat a naciťovat dělejme to s bdělostí a láskou k tomu, co je v nás ještě nepřijaté, odmítané, zraněné, či potlačené a pokud se mohu přimlouvat, nezatahujme do toho okolní svět v rámci nekonečných vlastních projekcí do ostatních – nemají s tím nic společného. Když se to přeci jen stane dřív, než promluvíme a pustíme to na plné pecky ven, nedělejme z toho vědu a prožívejme v tom všechno, co ještě potřebujeme. Všichni se tu jen učíme, máme své strachy a svoje stíhy a pokud tím nevstupujeme ostře do prostoru ostatních (ti se zas učí vymezit si jasné hranice), tak je to všechno jen HRA, která se hraje, jak nejlépe dokážeme a která nikdy nekončí.
Shumavan
Zdroj: Shumavan
Súvisiace články
