zdroj: Cestou Světla
Opačnou emocí k strachu je pokora. Umožňuje nasměrovat energii ne na tělo, ne na vnější boj se situací, ale na hlubinné změny. Nakolik vnitřně přijímáme jakoukoliv situaci, natolik se stává naší částí. A při změně sebe měníme i ji.
Jakákoliv situace má Božský smysl a odrážejí se v ní nejvyšší zákony Vesmíru. Zvnějšku je možné bojovat, zvnitřku to nelze, protože jakákoliv situace je v jemném plánu nerozlučně spojena s námi. Když se snažíme zabít situaci, zabíjíme sebe. A naopak, když měníme sebe, měníme situaci. Proto nejvyšší formou bojového umění je vítězství nad sebou.
První krok – to je trpělivost, tj. schopnost zadržovat energii, neumožňovat jí proměňovat se v primitivní způsoby řízení: strach, nenávist, urážku, krutá jednání.
Druhou etapou je schopnost nasměrovat tuto energii na vlastní změny. To je, ve skutečnosti, pokora. Mnozí mylně ztotožňují trpělivost a pokoru, přičemž redukují na neodpovědnost a potlačení všech tužeb.
Jakákoliv energie se musí nakonec proměnit v energii lásky.
Naše nejpřízemnější touhy a emoce nelze potlačovat a ničit, je potřeba je omezovat a nasměrovat k citu lásky. Tehdy se duševní harmonie stane fyzickou a nemoc zůstane v paměti jen jako absolvovaná etapa ve výchově duše.
S. N. Lazarev – Diagnostika karmy 10 (Pokračování dialogu)
