O zhroucení vztahu

Dobré odpoledne, Sergeji Nikolajeviči!
Je mi 50 let. Znám Vaše knihy již dávno. Mnohé z nich jsem přečetl několikrát. Hned jsem přijmul Vaše knihy jako praktické instrukce, i když jsem na sobě pracoval s přestávkami. Od chvíle, kdy jsem přečetl Vaši první knihu uplynulo více než 20 let.

Jsem velmi Vám vděčný za provedenou práci. V náboženských knihách, v knihách o filosofii a psychologii jsem nenašel odpovědi na své otázky – přesněji řečeno, chyběla obecná teorie. Vaše knihy mi pomohly sjednotit všechno v mé hlavě, byly pro mě návodem k jednání, a ne prostě jakousi teorií. Děkuji mnohokrát.
Nyní prožíváme ve vztahu s manželkou těžkou situaci. Musel jsem ji opustit a nechat ji se dvěma dětmi – 7 a 10 let. Soudě podle Vašich knih do značné míry závisí osud dětí na náhledu na svět matky než otce. Co dělat, když žena není ochotna ani se pokusit přečíst Vaše knihy? Navíc ve světle nedávných událostí vůbec se se mnou nechce bavit… Jak mohu sám změnit tuto situaci?
Znovu a znovu pročítám Vaše knihy a hlavně se modlím. Můžu ale ovlivnit náš vztah? Myslím tím samozřejmě především naše duše, nikoliv těla.
Dělám si starosti o děti a nevím, jak jim to všechno mám vysvětlit. Nakolik chápu, již mají problémy spojené s tématem rodiny, vztahů. Možná, že tím jsem nyní léčeny nejen já, ale i děti.
S úctou…

Vzhledem k tomu, že žena je spojena s dětmi, je její energetika silnější než mužská. Žena rodí chlapce, takže podvědomě muž v každé ženě vidí i matku. Každá žena vždy spojuje roli matky, roli dcery a roli sestry – to vše se realizuje na různých úrovních.
V průměru za normálních okolností, matka více než otec ovlivňuje děti, jelikož je porodí. Děti se více orientují na vnitřní stav matky. Jestliže jeden z manželů směřuje k Bohu, pokud se rozvíjí, když v jeho duší se umocňuje láska a připoutanost se snižuje, pak to bude ten, kdo bude mít větší vliv na zbytek rodiny. Když se člověk vydá správným směrem, pak se jeho závislost na jiných sníží a tehdy začínají druzí více záviset na něm. Serafim Sarovsky řekl: „Snažně tě prosím, moje radosti, přisvoj si pokojného ducha. Člověk, který ho vlastní, se už kvůli ničemu netrápí. Získej vnitřní pokoj a tisíce (lidí) okolo tebe naleznou spasu!“
Člověk se mění tehdy, když má alespoň minimální touhu změnit se. Stává se, že osud poměrně tvrdě a někdy krutě postrkuje člověka k přání změnit se. Aby však tato volba byla dobrovolná, musí před ní člověk podstoupit vážné zkoušky a ztráty díky kterým klesne připoutanost.
Když člověk opravdu cítí lásku, je připraven oprostit se od připoutaností. Když se láska promění na vášeň, zříct se připoutaností je téměř nemožné. Proto nám osud i pomáhá nemocemi, neštěstími a ztrátami, pokud je připoutanost k životu příliš vysoká.
Proto apoštolé řekli: „Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem“, to znamená, že nemoc neumožňuje lidem hřešit. Nemoc brzdí naše touhy, instinkty, připoutanost k životu a postrkuje nás k lásce.
Ve Starém zákoně se říká: „Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl“. Jak praví přísloví: „Chytrému napověz, hloupého kopni.“ Chytrý je ten, kdo je ochoten se dobrovolně rozvíjet a hloupý je ten, kdo se rozvíjí jen z donucení, pod tlakem, ze strachu z trestu.
Kristus vyzýval k lásce, odpuštění, milosrdenství a zároveň říkal: „Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás,“ tedy: „Neházejte pely sviním“. Existuje kategorie lidí, kteří se kategoricky nechtějí změnit – přesvědčování, domlouvání v takových případech jsou k ničemu.
Je nutné začít s výchovou těchto lidí z holí, z biče, z tvrdých omezení, z vytváření potíží. A když se díky těmto potížím zmenší připoutanost, tehdy bude člověk schopen pokračovat v dobrovolném a vědomém úsilí kupředu.
Kristus řekl, že člověk, který má šanci změnit se, ale nechce to udělat, musí být usvědčen třikrát. A pokud se tato osoba stále nechce měnit, mělo by se s ním zacházet jako s hříšníkem: „Ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.“
Ve skutečnosti křesťanství není doktrínou odpuštění všech a všeho. Křesťanství je doktrína odpuštění pro toho, kdo je ochoten změnit se, a pro pomoc tomu, kdo je ochoten změnit se. A pokud se člověk nechce měnit, absolutně se nechce rozvíjet – v tomto případě by pomoc měla vypadat jako hůl nebo bič. Taková osoba by měla mít více omezení, více problémů, více „biče“ a méně „cukru“.

Pokud se Vaše manželka kategoricky nechce měnit, pak, abyste jí pomohl změnit se, musíte vytvořit podmínky, které ji budou postrkovat k lásce.
Bůh je láska. Hlavním zákonem rozvoje je zákon jednoty a boje protikladů. Když je jednota, pak konflikt vede k rozvoji. Když jednota není, pak konflikt vede ke zničení. Pokud existuje jednota, ale nevzniká žádný konflikt, pak také dochází k degradaci. Musí existovat jednota, láska a musí existovat různorodost, která vede ke konfliktu a rozvoji.
Tvrdé potlačení, podřízení, ovládání ve vztahu k ženě je extrémem a to nepovede k lásce a rozvoji. To ji může přinutit podřídit se, ale nevzniknou v její duši vřelé city. Pokud žena dostává pouze pozitiva, komplimenty, dary, to také povede k degradaci, protože to je ten druhý extrém. Pouze „bič“ je stejně škodlivý stejně jako jenom „cukr“. Musí být správný poměr pozitivních a negativních emocí.
Je nutné vysvětlit manželce, že její nesprávný stav negativně ovlivňuje děti. Je také možné působit na manželku pomocí finančních a jiných omezení, aby se do určité míry stala závislou na Vás. To znamená, že při vychovávání těchto lidí na prvním místě stojí faktory hůlky a faktory cukru – na druhém. To vše by však mělo být na pozadí lásky, jinými slovy dokonce tvrdý postoj by měl být doprovázen pochopením, dobrosrdečností a respektem.
A nejhlavnější vliv na jiného se děje tehdy, když mu demonstrujeme svůj vnitřní stav, když mu ukazujeme skrze sebe správný směr, správnou cestu. Musíme vždy demonstrovat lásku, dobrosrdečnost, porozumění, milosrdenství, flexibilitu a zároveň měkkost nebo pevnost, v závislosti na ochotě člověka změnit se.
Obvykle ženy, jejichž láska se proměnila v připoutanost, snaží si podřídit muže, ovládat ho, vydírat ho dětmi či rozvodem. Ale láska na jedné straně znamená absolutní vnitřní jednotu a na straně druhé svobodu a nezávislost. Takové ženy chtějí, aby manžel plně odpovídal jejich touhám, cílím a nadějím.
Nejdůležitější pro Vás je neodsuzovat, nepohrdat, nebýt uražen, necítit podráždění a sklíčenosti. Láska, trpělivost, porozumění, střídavě tvrdost a měkkost – to vše nevyhnutelně povede k pozitivním výsledkům.
Taková semena vždy vyklíčí. Možná ne hned. Potřebujete se obrnit trpělivostí. V každém případě správný postoj k dětem a manželce pomůže jejich duším.
Kdo ví, možná už nebudete spolu. Možná, že schopnost Vaší ženy ke změně je omezená, nebo již máte připravený jiný scénář osudu. Můžeme dělat všechno, co závisí na nás, a pak – jak Bůh rozhodne. Člověk by si neměl dělat starosti o budoucnost, litovat minulosti nebo cítit nespokojenost se současností – to vše jen brání i našim změnám i vnitřní pomoci druhým.
Každé úspěšné dílo – ať už je to výchova nebo vztah či podnikání – musí začínat citem lásky. To je zásada, to je základ.
Chcete-li začít vychovávat manželku, musíte především prostřednictví pokání odstranit sebemenší agresi vůči ženám. Pokud máte v duši pocit křivdy, odsuzování, pohrdání, nespokojenost – to vše bude brzdit proces výchovy. Výčitky, obvinění budou jen překážet.
Aby výchova a pomoc manželce přivedla k úspěšnému výsledku, je nezbytné zbavit se agrese vůči Bohu skrze nespokojenost sebou samým a osudem, přes lítost nad minulostí, nespokojenost se přítomností, strachování se o budoucnost. Je nutné se zbavit sebemenší výhrad vůči rodičům, odsuzování, pocitů ukřivděností, nespokojeností vůči nim. Rodiče nám dali život, proto nepodléhají odsouzení. Můžete mít svůj vlastní názor, můžete vychovávat své rodiče, ale odsouzení, vnitřní nespokojenost a zřeknutí se lásky k nim je nepřijatelné.
Jakákoliv bolest od ženy je uzdravením duše. Jestliže jsou ve vztahu se ženou problémy, znamená to, že muž nemá v duši dostatek lásky a tyto problémy jsou mu dány proto, aby nehledal viníky, ale hledal nové způsoby rozvoje.
S.N. Lazarev 40 otázek o duši, osudu a zdraví 2 část