Pokora je to, co nám schází, kdykoli si myslíme, že nás někdo POKOŘIL.
Zasadil smrtelnou ránu naší přeceňované hodnoty v tomto světě, tím, že urazil a zesměšnil naši pýchu. Když dojde k pokoření, vzedme se sebestředná pýcha k boji a odůvodní svůj vpád jakoukoli argumentační cestou. Zaútočí, obviní, nebo začne se sebeobhajobou. Jede spirála od osobních nezpracovaných křivd dětství, že jsme nedostali od rodičů to, co by odpovídalo naší hodnotě, ten nenasytný hlad nedostatku, rodových křivd, urážek, pokoření, po kolektivní boje o území, které patří těm, nebo dalším. Ten pohled shora musí být pro matku Zemi, nebo Boha, dost komický, jak se s urputností hádají o něco, co jim ve skutečnosti vůbec nepatří. Tato nenasytnost nemá obdoby a roste s blahobytem, který nedokáže být vděčný za to, co všechno vůbec máme. Pořád chceme víc tím, jak pyšně přeceňujeme to, na co máme reálný nárok, aniž bychom si uvědomili náš skutečný vklad tomuto celku. Moc jsme toho nevybudovali vnitřně, natož venku. Stěžujeme si na systém, který ale všichni drancujeme, aniž bychom vytvářeli nový, nebo něco pro něj. Počátek je ve vytvoření nového vnitřního systému a v rámci možností ve vnějším světě i toho, co po nás zůstane, nemá-li to být jen spoušť. To je na každém z nás podívat se čím reálně přispěl, není to výčitka, je to spíše otázka, kdy už to začneme brát vážně, začneme něco skutečně budovat, být vděční, za to, co je, co existuje, co máme a s veškerou pokorou jít uplatnit, co už hlavou prostě nevymyslíme. Bez oblíbené otázky z mysli a JAK to mám udělat? Prostě to udělejme. Jakkoli. Když to nebude ten krok, vrátí nás to stejně zpátky a naučí nás v procesu, jaké kroky jsou tou cestou.Když jsme u pokory a pokoření, tedy pýchy, tak musím zmínit to, co se k tomu pojí, a to je další křesťanský termín, kterým je POKÁNÍ. Zvědomuji tím to, co se tu také děje kolektivně v rámci konání dobra pro celek. Mnozí lidé si pletou význam slova pokání s takovými pojmy jako jsou výčitky svědomí, sebebičování, lítost nad tím, co bylo a co je atd. Můj vhled je asi takový, že všem těm, kteří se nyní bičují, jsou v lítosti (není totéž co soucit) a nedovolí si nyní v tom hlubokém pohnutí žít svůj život tak, aby jim nezemřel žádný den v litování utrpení bytostí a světa, činí jakési nevědomé pokání za kolektivní příspěvek v poli pýchy. Pokud člověk něčeho dlouho lituje, něco moc prožívá, pokořuje se, vytváří program vyživovaný emocemi, tedy se bičuje, začne mít předpoklad, že tak tím světu opravdu pomáhá a kdo to nedělá je lhostejný ignorant. V prvním článku jsem vysvětlovala, jaký je rozdíl mezi lhostejností a soucitným klidem, nebudu to tady vysvětlovat znovu. Klid neznamená lhostejnost, ale pokornou bdělost vůči tomu, co může utrpení skutečně pomoci. Bičování a lítost to však není. Pokání znamená poznat pýchu minulých skutků a vyjádřit upřímnou omluvu s přáním je odčinit a napravit tím, ŽE ZAČNEME ŽÍT SVŮJ ŽIVOT JINAK, NEŽ S PÝCHOU. Napáchané škody bičující se a falešně se kající člověk napravit nemůže, protože je za zdí lásky vůči sobě a vůči realitě okolního světa.Pokání je vědomý proces v kolektivním poli vědomí. Je to konkrétní žití života tak, že ho budeme už žít mimo pýchu, nadřazenost a nenasytnost a budeme více pokorní k životu a k ostatním bytostem, také k této Zemi. Každý z nás musí poznat celou zhoubnost svého předchozího působení na Zemi a v životě. To probouzí ve vědomí zvláštní informačně-energetický proces, který se z vnějšku projevuje rozčílením i studem a uzdravováním skrze soucit a slzy za všechno, co vycházelo z lidské pýchy a do čeho jsme přispěli všichni, kteří zde žijeme. Tím, ale začíná hluboký proces uzdravování, něco uvnitř vás se začne pomalu usmívat a radovat, že jste překonali působení příčin a následků. Tedy přijímáte svůj lidský stín a lidsky vytváříte teplo soucitu na tomto světě. Už pokorně a s větším uvědoměním si následků všech svých činů, ale také MYŠLENEK. Jak myslíme, jak cítíme, jak prožíváme se vždy odrazí na tom, jak jednáme. Žijme dál svůj život, usmívejme se, nepromarněme ani jediný den, buďme bdělí, pokorní a odpověď, jak ve vnějším světě skutečně efektivně a bez pýchy i falešného pokání, pomáhat s důsledky i trpícím bytostem, přijde sama.
Shumavan-ka
zdroj: Shumavan
