– Emoce přichází z minulosti, zatímco láska a skutečné pocity vznikají v přítomnosti.
Když si do každodenního života zatahujeme příliš věcí z minula, láska mizí. Láska se totiž svými úponky chytá přítomného okamžiku.- Momentální tělesné příznaky emoce lze popisovat rozličně: „náhlý pocit paralýzy“, „jako by najednou mezi námi vyrostlastěna“. Bývá to okamžik, kdy se nedovedeme jeden druhému podívat do očí, jsme rozpačití a odpojení, připadáme si naprosto oddělení, osamělí, zcela nepochopení, fyzicky zhroucení.
– Emoce jsou ve skutečnosti na povrch vyplouvající staré, potlačené pocity, které jsme museli spolknout, které jsme si nedovolili ukázat či vyjádřit ve chvíli, kdy se opravdu narodily – v předchozí přítomnosti, během nějaké nešťastné události před mnoha lety.- Ženy v sobě nosí mnoho emocí, což znamená, že jsme zakuklené ve vrstvách nevyjádřených pocitů. Zdrojem toho, že nejsme šťastné, obvykle bývá nedostatek lásky, jímž trpíme kvůli dřívějším násilným či bolestným sexuálním zkušenostem, v nichž scházela láska a úcta. A i když nedošlo k úmyslnému zneužití, současný styl agresivního, necitlivého sexu může být ženským tělem takto vnímán. To znamená, že v podstatě každá z nás emocionálně prožívá nedostatek lásky nejen v minulosti, ale nejspíš právě teď. Nelaskavé zacházení do nás vložilo hluboký strach, který negativně ovlivňuje schopnost ženy milovat a být milována. Strach vyvolává potřebu obrany a žena se před muži chrání, aby přežila.
– Abychom se uzdravily a vrátily k rovnováze (uvnitř sebe i ve vztahu k ostatním), zbývá nám jediná možnost – pakliže nedostatek lásky vyvolal strach, rozpustit tento strach, a tím zrušit příslušný emoční vzorec, může opět jedině láska. Žena musí důvěřovat své přirozenosti a dovolit, aby ji muž miloval, otevřít se mu, což znamená odhodit obranné mechanismy, hry a emoce, které vytvářejí naši osobnost, ale nemají nic společného se zranitelnou citlivostí skutečného já.
– Pravdou je, že si od mládí budujeme pocit, že jsme oddělené, nedostatečné, nehodné lásky, že nejsme dost dobré. My, které máme na této Zemi ztělesňovat volně proudící energii, se odstřiháváme samy od sebe, od druhých i od celé existence. Jenomže když se odpojíme od čisté energie, oddělujeme se rovněž od zdroje lásky a vytváříme si falešné já, v němž strach nahrazuje bezpečí a radost. Tento strach se do nás vtiskl díky nepřítomnosti lásky v bezprostředním okolí (rodiče a rodina). Tento strach dítě nutí k určitému typu chování, aby si vysloužilo souhlas (nebo nesouhlas; pak se bouří, protože si tím získává alespoň nějakou pozornost), aby zís- kalo lásku, kterou potřebuje k přežití
(úryvky z úžasné knihy Diana Richardson – Tantrický orgasmus pro ženy)
zdroj: Shumavan