Nedržať sa ničoho a nikoho napevno, nechať všetko voľne plynúť bez tlaku a obmedzení. Neočakávať …
Tohle byl jeden z mých velmi zásadních milníků, kdy jsem si v sobě definitivně ukotvila, že pracovat na něčem, třeba na odpuštění, je velká past hledání, lpění na jedné straně mince, nedovolení prožít si druhou a útěk od spočinutí, bytí, do všeho, co se v mém prostoru odehrává tady a teď, a kde se pracuje tím, že se nepracuje tedy stačí se jen víc a víc uvolnit do toho, co je a nechat to koňovi... nebo přesněji tomu, co je větší než my.
Nezasahovat, ale zůstat se strachem, s bolestí, se lpěním na pravdách na spravedlnosti, na světě bez lží a pomluv...A pak se po tomhle zápasení a odporování konečně zastavíš, přestaneš klást podmínky, necháš ten strach sebou jen procházet a jen s tím jsi, dokud to neztratí na síle a neuvolní se to... a přestaneš dávat energii soudci v sobě, který by tak rád dělil na dobré a špatné, čímž to celé jen zesiluje v odporu k jedné straně a do života vnáší to, čemu říkáme "lekce". Kde není odpor není lekce. Tam už je volný proud lásky, která chce proudit volně a nezastavovat o balvany strachu, odporu - mentalních programů.
A pak vám jednoho dne ten, komu jste nedovedli odpustit, zaklepe na dvířka, nemáte čas přemýšlet dopředu a s vámi to nic nedělá, cítíte uvnitř nekonečný klid, až je zase její výsost složitá mysl zaskočená, že to nemůže přeci být tak jednoduchý, kdy to jako proběhlo tahle změna??? Téměř chce zas bojovat s tím, že nevěří, že je tu klid a odpuštění, lépe puštění se toho a žádný strach ani touha mít to v životě, jen neutrál... a nechápe kdy to proběhlo... a pak si teprve dá do souvislostí, pustila jsem se křivd a posuzování, přestala jsem lpět na tom, aby mě někdo chápal a miloval, prostě všeho toho utrpení s podmínkami a strachu, a dovolila jsi si žít a být se vším, co JEST. Tedy s každým projevem existence zde, uvnitř i vně.
Ne pro svět, ne pro spravedlnost, ne pro odpuštění. PRO SEBE. Protože zkrátka chci, protože můžu, protože jsem si to dovolila zaměřovat se na to, co chci žít a pouštět (bez jakéhokoli potlačování že to nevidím a není to) toho, co v životě žít nepotřebuji. Když je to dovoleno - a to cokoliv i zdánlivá nespravedlnost...Pak to všechno jde samo, bez tlaku.
Veronika Shumavan-ka
zdroj: Shumavan
tedy stačí se jen víc a víc uvolnit do toho, co je a nechat to koňovi... nebo přesněji tomu, co je větší než my. Nezasahovat, ale zůstat se strachem, s bolestí, se lpěním na pravdách na spravedlnosti, na světě bez lží a pomluv...A pak se po tomhle zápasení a odporování konečně zastavíš, přestaneš klást podmínky, necháš ten strach sebou jen procházet a jen s tím jsi, dokud to neztratí na síle a neuvolní se to... a přestaneš dávat energii soudci v sobě, který by tak rád dělil na dobré a špatné, čímž to celé jen zesiluje v odporu k jedné straně a do života vnáší to, čemu říkáme "lekce". Kde není odpor není lekce. Tam už je volný proud lásky, která chce proudit volně a nezastavovat o balvany strachu, odporu - mentalních programů. A pak vám jednoho dne ten, komu jste nedovedli odpustit, zaklepe na dvířka, nemáte čas přemýšlet dopředu a s vámi to nic nedělá, cítíte uvnitř nekonečný klid, až je zase její výsost složitá mysl zaskočená, že to nemůže přeci být tak jednoduchý, kdy to jako proběhlo tahle změna???
Téměř chce zas bojovat s tím, že nevěří, že je tu klid a odpuštění, lépe puštění se toho a žádný strach ani touha mít to v životě, jen neutrál... a nechápe kdy to proběhlo... a pak si teprve dá do souvislostí, pustila jsem se křivd a posuzování, přestala jsem lpět na tom, aby mě někdo chápal a miloval, prostě všeho toho utrpení s podmínkami a strachu, a dovolila jsi si žít a být se vším, co JEST. Tedy s každým projevem existence zde, uvnitř i vně. Ne pro svět, ne pro spravedlnost, ne pro odpuštění. PRO SEBE. Protože zkrátka chci, protože můžu, protože jsem si to dovolila zaměřovat se na to, co chci žít a pouštět (bez jakéhokoli potlačování že to nevidím a není to) toho, co v životě žít nepotřebuji. Když je to dovoleno - a to cokoliv i zdánlivá nespravedlnost...Pak to všechno jde samo, bez tlaku. Veronika Shumavan-ka zdroj: Shumavan
