Pasivita je patologickou nemocí mysli dnešní doby…
Tvrzení, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, je správné. Jenomže je obvykle chápáno špatně. Bůh může mít jakoukoli podobu, jeho podstata nespočívá v hlavě, dvou rukách a dvou nohách. Srovnáme-li Boha s oceánem a člověka s kapkou, pak jejich podstata je táž – voda.
Po celou dobu trvání civilizace se lidé snaží dosáhnout pocitu jednoty s Vesmírem. Všechny velké školy duchovního zdokonalení směřují konec konců ke stejnému cíli: dosáhnout osvícení, jinak řečeno pocítit svou jednotu s tímto světem, rozplynout se v oceánu energie, a přitom neztratit sami sebe jako individuální bytost.
Čeho se dostane člověku, který dosáhl osvícení? Získává k dispozici celý oceán vesmírné energie. Nevidí mezi sebou a oceánem žádný zásadní rozdíl. Jeho myšlenková energie souzní s energií oceánu. Tehdy se směřování osvíceného ztotožňuje se směřováním vnějšku – oné mohutné a nepostižitelné síly ovládající svět.
* * * * *
«Proč on/ona, a ne já? Co mi chybí, abych se dostal mezi ty vyvolené…?» Máte k tomu vše, co je třeba. Pouze to musíte využít. Dokážete všechno, jenom vám to ještě nikdo neřekl.
Jste schopni vytvářet velkolepé umělecké klenoty, dělat geniální objevy, dosahovat vynikajících sportovních výsledků, být skvělí v podnikání a každé jiné profesionální činnosti. Musíte se jen obrátit k vlastní duši. Ta má přístup ke všem znalostem, zdrojům a výdobytkům. Jen jste ji o ně ještě nepožádali. Všichni velcí géniové vytvářeli svá velkolepá díla jen díky tomu, že se obrátili k vlastní duši. Je vaše duše horší? Není!
Vše, co musíte, je přijmout jako axiom skutečnost, že vaše vlastní duše umí všechno. A pak si dovolit toho využít. Zasloužíte si to nejlepší a dokážete dosáhnout všeho, co si z celého srdce budete přát.
Máte jen tenhle jeden život.
Pokud si dovolíte mít, budete mít. Začít musíte tím, že uvěříte v neomezené možnosti své duše a obrátíte na ni svoji mysl.
Bytost skrytá pod množstvím masek a kostýmů, které nosíte, má skutečně zázračné přednosti. Váš úkol spočívá v tom, abyste si dovolili být sami sebou. Cožpak vám masky, které si nasazujete, pomohly dosáhnout úspěchu, blahobytu, štěstí? … Skutečně si zasloužíte to nejlepší, protože jste nádherné, podivuhodné a neopakovatelné stvoření. Jenom si dovolte být takoví. … To, co stvoříte, se jiným zalíbí právě a jenom tehdy, bude-li to pocházet z vaší jedinečné duše. Všechno obyčejné a průměrné vytváří rozum. Výtvory rozumu, stejně jako rozum sám, nejsou jedinečné. Jedinečná je pouze vaše duše.
Vaše duše má být váš vzor. Umožněte jí ukázat všechny své přednosti. Nejlepší je pověsit si na zeď svou fotografii a kochat se pohledem na ni. Mít se rád je velmi užitečné a výhodné. Láska k sobě samému se mění ve spokojenost se sebou samým. Rovnovážné síly ji trestají pouze tehdy, doprovází-li ji opovržení okolím.
* * * * *
Cítíte-li se osamělí, můžete své osamění sdílet s Andělem.
Podělte se o svou radost a hrdost s Andělem strážným. Staral se o vás a pomáhal vám. Také on si zaslouží pochvalu a vděčnost. Když se radujete ze svých úspěchů a jste na sebe pyšní, vzpomeňte na svého Anděla a radujte se společně… Nikdy na svého Anděla nezapomínejte. Stále mu připomínejte, že jste mu vděční a máte ho rádi.
* * * * *
Vaše duše na tento svět přišla jako na slavnost, tak si ji umožněte. Jen vy sami rozhodujete, zda celý život strávíte prací ve prospěch cizího kyvadla, nebo zda budete žít ami pro sebe a ke své spokojenosti.
Pokud vám někdo vnucuje, že jste povinni pracovat ve prospěch čehosi nebo kohosi, nevěřte tomu. Pokud vám chce dokázat, že všeho na světě se dá dosáhnout pouze úpornou prací, nevěřte mu. Jestliže vám chce vnutit krutý boj o místo pod sluncem, nevěřte. Když vám chce vykazovat jakési vaše místo, nevěřte. Když se vás někdo pokouší zatáhnout do nějaké sekty nebo spolku, kde je nutný «váš vklad do společné věci», nevěřte. Jakmile vám někdo tvrdí, že jste se narodili v chudobě, a tudíž tak musíte prožít celý život, nevěřte. A snaží-li se vám kdokoli vnutit přesvědčení, že máte jen omezené možnosti, nevěřte.
* * * * *
Když člověk stále jen vyjadřuje nespokojenost se sebou samým, nikdy se nedostane na životní dráhu, na níž by se sebou byl spokojen.
Svatý Grál máte uvnitř. Je to vaše vlastní duše.
Když uvažujete nad cílem, nepřemýšlejte o prestiži. Svrhněte cíl z piedestalu nedostupnosti. Zároveň se tím zbavíte vnější důležitosti. Když uvažujete o cíli, nemyslete na prostředky, jimiž ho dosáhnete. Tím se zbavíte vnitřní důležitosti. Myslete pouze na svou pohodu. Když cíle dosáhnete, je vám opravdu dobře, nebo jakoby vám na duši ležel kámen? Pochyby o tom, zda jste skutečně dosáhli toho, co jste si přáli, ještě neznamenají, že jste to vlastně nepotřebovali. Hlavní je, aby při pomyšlení na vytoužený cíl si vaše duše zpívala. Pokud přes veškerou přitažlivost cíle vás stále něco hněte, byl to možná cíl klamný.
* * * * *
Nemáme se měnit, ale přijmout se.
Nezbytné je věnovat větší pozornost své vlastní vnitřní pohodě.
Pokaždé, když máte přijmout nějaké rozhodnutí, naslouchejte nejprve hlasu rozumu a potom pocitům duše.
Když duše říká «ne», pocítíte to se vší určitostí. … Když duše říká «ne», má vždycky pravdu. … Jestliže duše říká «ne» a rozum «ano», pak rozhodně odmítněte, je-li to jen trochu možné.
Když dosáhnete souladu duše a rozumu ohledně zvolených cílů, zbývá vám ještě dosáhnout jednoty mezi rozhodnutím mít a rozhodnutím jednat.
ZDROJ: https://www.pronaladu.cz/neco-k-zamysleni-od-vadima-zelanda/
Súvisiace články
