Učení lidé teoreticky učí, že rozumný a dobrý život je jenom takový, který je zasvěcen službě veškerému lidstvu – a v tom vidí smysl křesťanského učení, s tím je slučují a pro toto své učení hledají opory v evangeliu – mají za to, že jejich a křesťanské učení je jedno a totéž.
Toto mínění je zcela chybné.
Lidstvo neznáme jako vnější předmět, neznáme jeho hranice. Lidstvo je fikce a nelze je milovat. Skutečně by bylo velmi dobré, kdyby lidé mohli milovat lidstvo právě tak, jako milují rodinu. Pozitivisté a všichni hlasatelé učeného bratrství hlásají rozšířit onu lásku, kterou lidé chovají k sobě, ke svým rodinám atd. – na celé lidstvo; zapomínají však, že láska, kterou hlásají, je láskou osobní, která se mohla rozšířit na rodinu.
Křesťanství uznává lásku jak k sobě, tak k rodině, národu, k lidstvu – a nejenom k lidstvu, ale ke všemu živému, ke všemu existujícímu; uznává nutnost nekonečného rozšíření oblasti lásky. Ale předmět této lásky nehledá mimo sebe, ne v souhrnu osobností, v rodině, rodě, lidstvu, ve veškerém vnějším světě, nýbrž v sobě, ve své osobnosti, ale osobnosti božské, jejíž podstatou je tato láska.
Při křesťanském životním názoru láska není nutností a neváže se k ničemu, ale je podstatnou vlastností lidské duše. Člověk nemiluje proto, že je pro něj výhodné onoho nebo ony milovat, ale proto, že láska je podstatou jeho duše, proto, že nemůže nemilovat.
Křesťanské učení je pokyn člověku, že podstatou jeho duše je láska, že jeho blaho nevznikne tím, bude-li milovat toho nebo onoho, ale tím, že bude milovat počátek všeho – Boha, kterého poznává v sobě láskou, a proto bude milovat všechny a všechno.
V tom spočívá základní rozdíl křesťanského učení a učení pozitivistů a všech teoretiků nekřesťanského všesvětového bratrství.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Království Boží ve vás
