Tak dlouho JSEM s tím, co mě vytáhlo z prostoru lásky (středu, vědomí, světla…), dokud nenajdu ten nejsouladnější pocit.
Je jedno, zda s nějakou situací v životě, nebo s nějakým člověkem. Pokud je to s nějakou konkrétní osobou, většinou dojdu do souladu až v okamžiku, kdy dojdu k odpuštění sobě (například, že jsem tolerovala, chápala, nenastavila hranice a ustupovala, či lpěla a byla odpojena od sebe…) a následně se úplně ponořím do lásky a úcty ke svému lidskému procesu a růstu, kdy se uctím za to, čím jsem si v životě už prošla, co jsem prožila a proměnila v sobě do úrovně lásky a vědomí.Velmi brzy tak vědomě projdu celou touto lidskou emoční úrovní, kterou zcela upřímně procítím, bez jakéhokoli potlačení. Nic není odmítnuto, ani když nic necítím, ani můj odpor, ani má zranitelnost a bolest. Vše je přijato, tedy i mé nepřijetí a vzdor. Nic nesoudím, ani neměním. Nic nementoruji a nepřidávám nic navíc, než JE.
Jestliže se mi neustále zrcadlově ukazuje v životě určité chování, podívám se vědomě na bolest, která je za tímto chováním ve mě. Emoce jsou sice jen na povrchu všeho, ale jsou výborným ukazatelem podstaty, která je pod nimi. Je to spojnice všemi mými tématy, proto je užívám v léčení druhých lidí, jako zásadní z otázek, která mě dovede až k jádru. To samé léčení provádím i u sebe. Lidská úroveň je podstatná k ukotvení všech hmotných prožitků v této realitě a dualitě. Je nádherná k učení, proto jsme i zde, na Zemi. Máme tělo, což je další úžasný nástroj vedoucí k poznání vědomí a toho, kým ve skutečnosti jsme a též je to učitel přítomného okamžiku. Jestliže si projdu upřímně a procítěně lidskou částí svého poznávání, vím jistě, že tato úroveň lidství v každém z nás, je tu pro nastavení hranic. A to i s vědomím, že vidím v každém prvotním pohledem jeho božský potenciál a jeho světlo. S lidskou stránkou ovšem už počítám také, což nebylo v mém procesu zrovna pravidlem.
Nyní už vím, kdo jsem a kdo jsou i další bytosti a současně vidím všechny vrstvy lidského, do kterého je tento potenciál zahalen. Už pro ten potenciál nezachraňuji své partnery, ani přátele, od jejich lidských stránek a netáhnu je na své energii směrem ke světlu. Počítám s tím, že nechtějí poznání, jen energii a je to jejich volba, kterou ctím a stejně tak ctím svůj vzácný čas, dar a schopnosti k poznání sebe a žití sebe. Za procítěním lidství pak docházím do nejsouladnějšího prostoru, dokud nevnímám, jak se opět rozvibroval vibrační prostor lásky, který se dá přirovnat k soucitu, který prožíváte, když se díváte na filmovou scénu, která ve vás rozvibruje lásku a soucitné dojetí. V tomto prostoru jsem zase DOMA. Z tohoto prostoru tvořím. Z tohoto prostoru vidím prvotní situaci, nebo člověka s láskou, která si je vědoma i jeho dalších stránek. Vidím to jasně, ač to co je venku, přestane současně být důležitější než to, jak se rozplývám ve vibračním prostoru lásky a soucitu se vším, co je projevem existence. K tomuto stavu nelze dojít. K tomuto stavu se musíte obrátit. Je celou dobu ve vás, jen máte v původním energetickém poli pozornost zaměřenou směrem ven. Čím víc svou pozornost obrátím směrem dovnitř, tím více prožitkově padají i mentální programy v mém energetickém poli. Podstatné je zůstat a neutíkat, ničemu se nevyhýbat a nehodnotit. Strach i odpor jsou přirozenými součástmi našich obranných mechanismů, které nás sice chrání před bolestí, ale současně nás udržují v odpojení od vibračního pole lásky. To nám způsobuje na úrovni duše velký neklid a depresi, neboť duše ukazuje vytrvale na cestu k jednotě a vnitřnímu světlu. Vysílá na pomoc emoce i opakující se situace, ve kterých se mění jen kulisy ale nikoliv pocit. Vše je tedy darem a ničemu nepomáhá úhel pohledu, který to popírá, či odmítá.Když jsme doma, pak záříme. Přitahujeme ostatní bytosti. Máme soucit, ale zůstáváme opodál, nikoli utopeni v energetickém poli druhých bytostí, které chceme vytáhnout z jejich nastavení. Každý musí sám. To je podstata celé této úžasné hry.
Miluj proces, miluj sebe v procesu.
Veronika Shumavan-ka
