Líní muži, pyšné ženy – hra moci a oddělenosti

Pokud je muž “odpojen” – tzn. jen v mysli, v logice a dedukci, tak není pro ženu opravdovou oporou. Život spíše popisuje, glosuje. Žena to na nějaké úrovni (více či méně vědomě cítí) a přebírá mužské role, protože vnímá, že je na ní, aby se v denní realitě o věci prakticky postarala. Na takto “odstřelené” muže není spoleh a ona to cítí. Muži si na to zvyknou, přijmou model, že “žena vše zařídí” a začnou být pohodlní a líní. To vidíme v dnešní realitě ČR často. Přestanou se překonávat, vnímat v tom pocit hrdosti na sebe a začnou dávat přednost pohodlné cestě. Tento model vede časem k tomu, že si žena přestává mužů vážit. Narůstá u ní odpor (opět více či méně vědomý), nerespekt k mužům a postupně také pýcha. Má pocit, že je lepší, že si “stačí sama”, že muže už k ničemu nepotřebuje (od kolika, nejen single, žen jsme to s mojí ženou při své práci slyšeli). Muži jí svou pasivitou tento předpoklad potvrzují v realitě. Kruh se uzavírá.
A tak tu máme zemi líných mužů a pyšných žen…
Taková Teorie tygra v praxi:). Jen u některých žen už pýcha přešla k vyčerpání. Už si ani neuvědomují proč to dělají. Žijí životem svých blízkých, starají se o ně, dělají jim pomyšlení, řeší jejich problémy, perou, žehlí, vydělávají peníze… K tomu se snaží být nápadité, krásné a přitažlivé. Bohužel výsledky jsou jiné. Mnohdy z toho všeho končí jako citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, někdy dokonce nemocné, zatrpklé, vyčerpané.
Je v tom podvědomý pocit důležitosti. Beze mne to nejde. Vše je ze mě, vše řídím já. Podvědomá touha po moci ženského principu. Tuto moc nemá mnoho žen přijatou. V pocitu oběti, nebo velké matky, která řídí vše s ní nejsou v kontaktu. Muži svoji pasivitou vlastně dávají ženě možnost zvědomit tuto nevědomou touhu po moci. U mužů byla a je viditelná – potriarchát, budování hierarchického systému, agresivní mocenské výpady. U žen je tento princip skrytý a projevuje se právě přes oni zmíněnou důležitost a snahu vše řídit.

Jejich partneři, kterým byla (a je) vyčítána agresivita mužského principu, zaujali opačnou strategii a začali být pasivní. Logicky pak využívají nabízeného servisu a nezdá se jim na tom nic divného, protože ženy jim ho samy vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí. Resp. touhou, aby bylo “po jejich” – pocit moci. Výsledek této dokonalosti (moci) je, že se mužům mnohokrát ani nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčerpaná a často i podrážděná partnerka. Je to uzavřený kruh. Ten je potřeba společně projít. Skončit se starými vzorci.
Více se této problematice s mojí ženou věnujeme v knize Smysluplné vztahy.

Muži potřebují cítit hrdost na sebe a tu jim nepřinese pasivní přístup k životu. Aniž si to uvědomují, mají doma ve své partnerce jen “další matku”, která velí a určuje směr většiny společného dění. Výměnou za to má pocit moci, který ji časem vyčerpává, ale má dojem, že to jinak nejde, protože pasivních mužů si neváží. Ženy potřebují cítit, že se muž “postará”, uvolnit se v tom a začít vytvářet pocit. pohody.
Nemusíme na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby naše vztahy byly harmonické. Muži nemusí za každou cenu vyhovovat svým ženám, aby byli přijímáni. Ženy nemusí nést odpovědnost za druhé (chtít tak mít nad nim moc), dělat někomu celý život matku, léčit jeho traumata apod.
Na vnitřní úrovni jde o to vyléčit v sobě své deficity a scelit obě části. Mužská a ženská část je v každém z nás. Z oddělenosti je čas jít do celistvosti a spolupráce. Pokud chceme lásku a harmonii, nečekejme, že nám ji dá někdo jiný. Je třeba začít u sebe a svých témat. U vztahu k sobě. My sami musíme mít z lásky k sobě motivace měnit prostor ve kterém žijeme.
📚Kniha Smysluplné vztahy:
https://www.smysluplnevztahy.cz