Pokud utíkáš před tím, co zrovna cítíš, zastav se a přijmi to.Přijmi to, jak se TEĎ zrovna cítíš.
Jaké emoce a pocity máš, když čteš tyto řádky?Přijmi je, ať jsou jakékoliv.Přijmi smutek, pokud jej máš, nebo přijmi zlost, když tebou lomcuje.Přijmi i své nepřijímání, přijmi to, od čeho odvracíš zrak.Žádné nepřijetí ještě nikdy nikomu nepomohlo, naopak, vše časem zesílilo.Nejsi pštros, abys strkal hlavu kamsi před tím, co JE.Jsi prostorem, kde se vše odehrává, nejsi emocí, která tebou putuje.A věř, že to, co cítíš, MÁŠ zrovna cítit podle jakéhosi kosmického scénáře.Nehledej v tom pravdu, příčiny se odstraní samy po tvém přijetí.Měj odvahu a přijmi vše, co zrovna cítíš a nechej to v „tobě“ žít.Neublíží ti to, neboj, jen se to naoko tak tváří.Vzdej se tomu, stejně jako poražený voják kapituluje před silnějším protivníkem.Časem, když nebudeš vzdorovat tomu, co zrovna cítíš, nastane úleva.Staneš se paradoxně silnějším a z poraženého bude pomyslný „vítěz“.Časem, když to přijmeš a „naučíš“ se s tím žít, bude se prohlubovat odstup od bolestivých emocí.Budou mít méně „potravy“, protože je přijmeš.A ještě malé vysvětlení: přijetí neznamená, že s nimi souhlasíš.Přijetí a souhlas jsou dvě různá slova, tak si je nepleť.
~ Karel Spilko
