Aj Vy čakáte na lepší zajtrajšok? Na to, keď … a pritom zabúdate na to, čo máte? Kde a s kým ste?
Znám mnoho úžasných lidí, kteří ještě věří myšlence, že potřebují lepší startovní podmínky pro to, co dělají. Všichni okolo nich vnímají, že svou práci dělají srdcem, mají k nim ty nejlepší předpoklady – lásku k tomu, co dělají, ale také mnoho mentálních znalostí a vzdělání. Mají i ty potřebné certifikáty a vzdělání, přičemž 
zvažují, zda ještě nechybí to, co je třeba k další specializaci. Když je vidíte při jejich práci, všechno kolem se rozzáří a ti, kterým pomáhají, jsou si toho vědomi – ti vnímavější jsou si vědomi toho, jaký dar je jim předáván a ti uzavřenější třeba ještě očekávají něco navíc – nějaký bonus a případně jen odráží v roli vnitřní přesvědčení, že ještě něco chybí, že jim měli předat více…. a tak zase najede program, že dali méně, než by mohli a k tomu by se hodil ještě nějaký ten certifikát, potvrzení, jistotka…
A i když jejich vědomá část ví, že to, co dělají je s nimi v nejvyšším souladu, že nic nechybí a že jen jejich čistá přítomnost je to NEJVÍC, aniž by bylo třeba mnohých bonusů navíc, že to, co dělají jde čistě z jejich vědomí a srdce a jsou pro to ti nejzpůsobilejší, je tu ještě jejich druhá část, ta nevědomá napojená na jejich mentální programy a strachy, pro kterou je to všechno stále ještě málo a která musí přidat nějaký ten dar a bonus navíc.
Co se pak děje ve vnitřním světě?
Vzniká konflikt. Vnitřní rozpor, chcete-li.
Mezi vědomou částí (zdrojem) a nevědomou (osobou).
Vnitřní konflikt, který tak často vyjíždí pak ve vnější realitě, kdy potkává jak situace, ve kterých je potvrzen soulad s tím, co dělají, tak situace a lidi, kteří odráží přesvědčení osoby, která ještě věří, že je to málo a že něco chybí. Jsou tu jak spokojení „zákazníci“, tak ti nespokojení…
A od čeho se tu hlavně utíká, když se chytí do osoby – do svých mentálních přesvědčení, o tom, že ještě něco chybí a mají málo vzdělání, či certifikátů, aby byli ještě kvalifikovanější, nebo lepší, než jsou tady a teď?
Tak hlavně od přítomného okamžiku, směrem do hlavy a řešení toho, co není, namísto vnímání toho, co JE.
A také, což je dobrým osobnostním zvykem, od EMOCÍ. Tady dejme tomu například od strachu (o existenci, o fyzickou rovinu bytí, o živobytí…) a nejistoty.
A to je přesně ten příklad, o kterém zas a znovu píšu.
Ve chvíli, kdy se chytí do programu, vystoupí ze svého středu a pocítí opět nejistotu a strach, tak namísto toho, aby s ním zůstali. Aby ho přijali tady a teď v okamžiku, kdy nabíhá. Aby si do něj sedli a nechali ho projít tělem – začnou namísto toho přemýšlet o tom, jaký nový certifikát, by jim jejich kvalifikaci potvrdil. Tím neříkám, že další certifikát je „špatně“, pokud chceme a jsme s tím v souladu, proč ne? Ale o to se teď nejedná.
Jde o útěk od toho, co je, od přítomnosti, od nepříjemného pocitu v těle, duši, když se projeví strach a z něho vyplývající nejistoty. A pokud se znovu uteče a potlačí, namísto plného přijetí, pak si můžeme být jisti, že ani další certifikát, nebo jakékoli vnější podmínky (například k přestěhování se tam, kde chci žít, nebo k tomu mít děti… ještě chybí to a tamto, než to začnu žít, hlavně neudělat chybu….), JISTOTU nepřinesou. Nic vnějšího to nezařídí, aby se znovu nepříjemný pocit strachu neobjevil.
Takže příště, sedněte do něj… do svého strachu, zůstaňte s ním, bez příběhu, projekce a přemýšlení o certifikátu, nebo o čemkoli, co tzv. chybí – žádné vnější podmínky ho nezaplaší, ani nepřinesou úlevu.
A zůstaňte jen s tím, co JE. S tím, co nechybí. S tím že se opět přes emoci, která jede v osobě, dostanete zase k té vědomé části, která je naprosto spokojená s tím, co dělá, co vytváří a že je všechno, co už má a co přináší sem na Zem – v pořádku. Že je to tak jak má být.
Tím vnitřní konflikt končí. A od emoce se jde rovnou zase k sobě. Tam, kde je všechno v pořádku. Stačí jen být s tím, co je. Neutíkat od nepříjemných pocitů, do snahy něco změnit venku. Nakonec, když se znovu spojíte s vědomou částí, která už to VÍ, tak budete přesně vědět i to, jaký je váš další krok ve vnějším světě.
Jste úžasné, nádherné, velkokolepé bytosti, kde stačí jen vaše přítomnost, aby vše zářilo a léčilo se jakékoli pole. Není třeba bonusů a darů navíc, když si osoba myslí, že je nic a potřebuje něco navíc.
Vše, co je, je v nejlepším pořádku.
Vše, co je, je to nejlepší, co máme žít.
Mimo přítomný okamžik není nic lepšího, než je.
Shumavan
ZDROJ: Shumavan