A stále jen uznávám jednoduchost života, že cokoli vnějšího, co se zdá tak velké a všemocné mám jen přijmout, ať se strachem, nebo bezmocí, s čímkoli, co se objeví v mém prostoru, ale přijímám.
To je život.
A neodbíhám ven od sebe, ale zůstávám uvnitř, což je pro tolik lidí stále tak neskutečné, neboť s vnitřní prázdnotou se pobývá uvnitř těžko, bez těch vnějších lákadel a závislostí, zatímco s vnitřním bohatstvím je to tak snadné a přirozené a nic se nemění, ani když je venku něco většího, než jsme my. A opět s čímkoli, co do toho prostoru uvnitř přijde, ať to tam společně tančí, my jsme jen ten prostor, ve kterém může být místo pro všechno, vo život přináší.
A ticho je také odpověd ❤️
Mnohdy významnější, než k tomu napsat zase další řádky a vyjadřovat se a mít všelijaké postoje a názory. Pokud jsou, ať si tam taky tančí, jednou se také unaví.
I to je život. A ten plyne a učí nás, že vše se mění jako roční období, a že to jediné, co se nikdy nemění je to místo v nás, kde je klid a ticho. Venku to není, ale neznamená to, že existuje jen to uvnitř!
Venku je také spoustu krás a pokladů, které je potřeba vnímat, cítit, a prožít, konat a spojit se s tím. I tady je potřeba rovnováhy, vnitřní i vnější.
Duše a tělo. Forma a obsah. Jen je třeba rozhodovat a volit, co si z toho vybereme, co je bližší našemu nejlepšímu pocitu a nejlepší verzi sebe sama v tomto světě.
Využít ten čas k prozkoumání, co to je, je dar.
Miluj proces a miluj sebe v procesu.
Veronika
www.shumavan.cz
