Jak zraněné vnitřní dítě ovlivňuje náš dospělý život

Mnoho lidí prožívá uvedené utrpení a většinu z vás pronásleduje vaše dětství. Právě v té době jste se totižnaučili, jak navazovat s druhými vztahy a jak si získat jejich lásku a souhlas. A právě v té době jste do sebe vstřebali vzorce chování vašich rodičů a vytvořili jste si své hodnoty. Tyto lekce se staly základem vašeho dospělého života. Pokud je tento základ špatný a chybný, pak současná „stavba“ či „konstrukce“ vašeho života, kterou jste si na těchto základech vystavěli, bude slabá a křehká. Budete mít sklony stále dokola opakovat vzorce z vaší minulosti a znovu prožívat zranění a bolest, kterou jste prožili ve svém dětství.

Je třeba znovu vybudovat či přestavět vaše špatné základy. Je třeba se vrátit do vašeho dětství a uzdravit zranění, v důsledku kterých jste byli slabí a zranitelní. Naplnit emoční prázdnotu a mezery ve vašich schopnostech, které v sobě máte jen proto, že jste nemohli úspěšně projít jednotlivými vývojovými fázemi, jež patří ke zdravému dětství. Tato kniha vás provede procesem uzdravení uvedených emočních zranění díky tomu, že vaše pocity z období dětství ztělesní do podoby vašich vnitřních dětí, čímž vám pomůže tyto pocity lépe uchopit a poznat.

Mnozí z vás jste se naučili, že není bezpečné cítit proto, že jste byli vychováni v době, kdy pocity byly považovány za nedůležité. Pokud jste byli vychováváni rodiči, kteří prožili velkou hospodářskou krizi nebo utrpení druhé světové války, pak jste měli rodiče, kteří měli jen velmi málo příležitostí cítit. Větší starosti jim dělalo to, aby byli schopni zajistit základní potraviny, střechu nad hlavou a peníze na účtu do budoucna. Jejich pocit bezpečí závisel na tom, zda dokáží zapadnout do společnosti, která poskytovala stabilitu.

Druhá světová válka znamenala v naší společnosti konec této stability a neměnnosti. V padesátých letech, se zlepšující se ekonomikou a technologií, jsme se stali mnohem mobilnější. Příbuzné, komunity a stabilitu jsme nechali za sebou. V šedesátých letech jsme pak opustili i svůj idealismus. Atentáty, boj za občanská práva a nesmyslné války zanechaly jizvy v našich duších a vyvolaly v nás pocit apatie. Sedmdesátá léta přinesla aféru Watergate, závody ve zbrojení a vývoji jaderných zbraní a rozčarování. Na počátku osmdesátých let jsme se nacházeli ve stavu prázdnoty a nejistoty – byli jsme odpojení od druhých, ale zároveň jsme se ještě znovu nespojili se svými pocity či sami se sebou.

Nyní v těchto letech je toto spojení se sebou samými a s vlastními pocity naprostou nezbytností. Ti z nás, kdo patří k silným poválečným ročníkům, zjišťují, že jsme byli vychováni k tomu, abychom se stali součástí společnosti, která již neexistuje. K dosažení emoční rovnováhy a pohody je nezbytné rozvinout si spojení s naší intuicí či s naším pravým já a osvojit si schopnost rozpoznat a zpracovat své pocity.

V důsledku toho se mnozí z nás cítí oddělení, vyloučení a nepřipravení na výzvy současné doby. Potřebujeme se naučit vypořádat se s těmito pocity. Je třeba, abychom se naučili, jak rozpoznat, vyjádřit, propustit a přetvořit to, co cítíme. K tomu je nutné znovu procítit to, co jsme prožívali ve svém dětství, neboť v té době jsme se poprvé učili o svých pocitech. Je to bolest z našeho dětství, která nám nedovoluje v dospělosti pociťovat svobodu a vnitřní mír. 

Změna často začíná u dítěte, neboť dítě symbolizuje proces změny. Vnitřní dítě uchovává naše osobní příběhy a je nositelem našich vzpomínek – a to jak vzpomínek skutečného dítěte, tak vzpomínek idealizovaného dítěte z minulosti. Je to opravdově živá kvalita bytí v našem nitru. Je to duše. Je tím, kdo zažil všechny cykly života, tím, kdo trpěl. A je nositelem obnovy prostřednictvím znovuzrození, jenž se v našem životě objevuje vždy, když se odpoutáme od starého a otevřeme se změně.

Vnitřní dítě představuje vlastnosti nevinné části našeho já. Když však budete pokračovat ve své vnitřní práci, brzy zjistíte, že ve vašem nitru volá o pomoc více než jeden vnitřní hlas. Tyto naše vnitřní hlasy představují různé skupiny potřeb, které vyžadují specifickou reakci, jež odpovídá danému věku. Některé se vynořují v určitém věku, zatímco jiné nesou konkrétní pocity. Je však možné mezi nimi rozeznat zřetelné rozdíly. Právě z toho důvodu často používám množné číslo a hovořím o nich jako o našich vnitřních dětech.

To, jestli se v každé vývojové fázi v průběhu svého dětství naučíte vše, co potřebujete, je podmíněno tím, zda byly naplněny vaše potřeby. Je nezbytné, abyste se se svými rodiči či osobami, které o vás pečovaly, cítili bezpečně a dostalo se vám potřebné podpory k završení dalších úkolů, jež se pojí s jednotlivými vývojovými fázemi. Pokud nejsou vaše potřeby v jednotlivých fázích naplněny, nemáte potřebný základ pro dokončení následujících vývojových úkolů. Váš život se samozřejmě nezastaví proto, že se vám nepodařilo zvládnout tyto vývojové úkoly, bude pokračovat dále a vy přežijete díky tomu, že si rozvinete nezdravé způsoby reagování na druhé a na události, které vám přináší váš život.

V průběhu vašeho dětství jsou tyto nezdravé způsoby jednání funkční a účinné, neboť vám pomáhají přežít. V dospělosti se však stanou nevhodné a nepřiměřené a již vám dále nepřinášejí to, co chcete a co potřebujete. Vy však ve své dospělosti tyto nezdravé způsoby jednání i nadále stále znovu opakujete, protože neznáte žádný jiný způsob reagování a jednání. Tyto vaše projevy chování vyjadřují váš strach z lásky, vaši neschopnost říci „ne“, vaši kritičnost a váš stud. A jejich výsledkem jsou vzorce chování, které narušují vaše fungování ve vaší práci, vaši sebeúctu a sebevědomí a vaši schopnost najít a zaujmout své místo ve světě jakožto dospělý člověk.

Tyto nezdravé způsoby jednání a nepřiměřené reakce můžeme připsat svým jednotlivým vnitřním dětem, které žijí v našem nitru, neboť tyto způsoby jednání jsme si rozvinuli v době, kdy jsme byli dětmi. Jsou spojeny s konkrétními emočními událostmi, k nimž došlo v určitých obdobích našeho života. Právě z toho důvodu se nám naše vnitřní děti často objevují v různém věku. U některých lidí je každé toto období dětství či pocit představován jedním konkrétním vnitřním dítětem, zatímco u jiných se v různých obdobích objevuje stále stejné vnitřní dítě, které nese různé pocity.

Například v mladším školním věku jste si měli rozvinout dovednost „dokončování úkolů“. Mezi šesti a dvanácti lety jste ve škole dostávali domácí úkoly. Pokud jste namísto jejich vypracovávání soustředili svou pozornost na bolestivou situaci doma, pokud jste se báli, že dostanete výprask nebo jste se snažili odhadnout, zda váš otec bude nebo nebude opilý, pak se vám možná již nedostávalo potřebné emoční, duševní a rozumové energie k osvojení si dovednosti zahajovat nějaké úkoly a vytrvat v práci na nich až do jejich dokončení. Možná jste tehdy byli označováni za líné nebo hloupé, neboť jste nebyli schopni dokončovat úkoly. V reakci na to jste pociťovali stud a začali jste považovat sami sebe za neschopné. Když jste se pak v dospělosti setkali s podobnou situací, například když jste měli napsat semestrální práci nebo dokončit zprávu pro svého šéfa, možná jste znovu zažívali stejné pocity studu a stejný strach z ponížení. Abyste mohli uzdravit tuto bolest, bude třeba se vrátit do uvedeného věku a pomoci vašemu vnitřnímu dítěti v tomto mladším školním věku naučit se potřebné dovednosti k dosažení úspěchu. Když budete nyní vědět, že dokončování úkolů se učíte v této vývojové fázi, pomůže vám to zaměřit se na své vnitřní dítě v tomto věku a pomoci mu rozvinout si potřebné dovednosti.

* * *