Každá modlitba je formou dialogu se Zdrojem a dialog je nejvyšší a zároveň nejintimnější forma komunikace, ale také naplnění člověka, neboť člověk se naplňuje ve vztazích, tedy v komunikaci. Modlitba má v historii hlavně východního křesťanství velký význam, neboť je pokládána za nejvyšší formu našeho vztahu s Bohem. Modlitba je prostředkem, kdy se překonává bariéra mezi nanejvýš dokonalým a nekonečným Zdrojem a omezeným a smrtelným člověkem. V tom je také podobná dialogu mezi dítětem a rodičem.
Modlitba v nejširším slova smyslu je schopnost žít celý svůj život jako dialog, jako komunikaci. Modlitba člověka osvobozuje odfixací na sebe, na svá přání, na své starosti, vede k vidění života z nové perspektivy – z perspektivy víry. Začínáme si uvědomovat, že je tu něco důležitějšího než naše vidění věcí a naše momentální přání a potřeby: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Člověk, který se v modlitbě učí naslouchat a rozumět Boží řeči, která zaznívá opravdu skrze všechno, postupně přestává žít život jako monolog, jako osamělé sebeprosazování. Člověk, který toto vůbec nezná, je připraven o důležitou dimenzi života. Není to malá věc, naučit se vnímat a přijímat svůj osud, svůj život jako dar a úkol.
Stane-li se člověk pokročilým v meditaci, modlitba není nezbytná.V tu chvíli si uvědomíme,
že Bůh vždy zná naše potřeby a stará se o nás nekonečně více, než se my staráme sami o sebe. Co potřebuje má modlitba, je strom trpělivosti. Co potřebuje má meditace, je květina vděčnosti.
Modlitba neboli žádání, je cosi naprosto silného a vzhůru se vznášejícího. Když se modlíme, cítíme, že naše existence je jednobodovým plamenem vzlétávajícím vzhůru. Od chodidel nohou ke koruně hlavy, celá naše bytost je vzývající a volající vzhůru. Samou přirozeností naší modlitby je dosažení Boha stoupáním vzhůru.
Meditace neboli naslouchání, je cosi širokého a rozlehlého, co se nakonec rozšíří do Nekonečnosti. Když meditujeme, vhazujeme sami sebe do širokého rozpětí, do nekonečného moře míru a blaženosti, či vítáme nekonečnou Rozlehlost v nás. Modlitba zvedá; meditace rozpíná. Meditace neustále stoupá a rozpíná se do míru, světla a blaženosti. Když meditujeme, postupně vidíme, cítíme a vrůstáme do celého vesmíru světla a blaženosti.
„Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.“
Antonie de Saint – Exupéry
Vyslyšené modlitby
Proč jsou některé modlitby splněny, a jiné zdánlivě nikoliv? Důvody stojí mimo lidské chápaní, mohou ovšem také souviset s následujícími situacemi:
– modlíte se za někoho, aby žil, ale jeho duše se již rozhodla odejít
– nedbáte, nedůvěřujete nebo nenásledujete božský vnitřní hlas a jeho pokyny, které k vám přicházejí v odpověď na vaši modlitbu
– odmítáte odpovědi na vaše modlitby, když k vám přicházejí, protože máte strach z nadpřirozena nebo se necítíte hodni zájmu Prozřetelnosti.
– přehlížíte, že modlitba byla opětována, jelikož odpověď přišla jinou cestou, než jste očekávali
– poddáváte se přesvědčení, že vyslyšeny mohou být pouze modlitby lidí „mimořádných“, „nevinných“, nebo „vyvolených“.
Přestože se zdá, že ne každá modlitba bývá vyslyšena, řada studií konkrétních případů dokládá, že modlitba je účinná a spolehlivá léčebná metoda. Zkušenosti s opětovanou modlitbou má pravděpodobně daleko více lidí, než nám bude kdy známo.
Setkávám se s lidmi, kteří se bojí žádat o pomoc Prozřetelnosti příliš často nebo obtěžovat Nebesa malichernými žádostmi. Tímto promítáme svoji víru v lidská omezení do božské prozřetelnosti, která žádná omezení nemá. Andělé nám chtějí pomoci vytvořit mír na Zemi tím, že nám pomáhají jakýmkoliv způsobem mohou. Našich proseb nemůže být nikdy dost, a rozhodně anděly neobtěžujeme, když si žádáme jejich pomoci. Naopak, je pro ně svatou ctí a ryzím potěšením, mohou-li vnést úsměv do našich tváří a mír do našich srdcí.
