Jak odpouštíš?

Je v roli. Je to pěšák, který má za úkol rozbít nějaké tvoje přesvědčení, lpění a myšlenkový program.

Pokud se budeš snažit odpouštět, nestane se nic.
Naopak posílíš druhou stranu mince, neboť vlivem tlaku na odpuštění vlastně říkáš: Mám to v odporu, vadí mi to, nechci to a toužím se toho zbavit. Neuvědomuješ si v takové chvíli, čemu vlastně věnuješ daleko více pozornosti, a co tím sílí.

Ve skutečnosti pro odpuštění nedělám nic.
Až když jsem stanula tváří v tvář tomuto člověku, uvědomila jsem si, že jsem přestala věřit příběhu.
Uvědomila jsem si, že jsem přestala potřebovat, aby viděl, že v důsledku jeho konání, trpím a už nepotřebuji ani to, aby to viděli i ostatní – kdo je v právu, kdo škodí, kdo je čistý.
Uvědomila jsem si, že jsem zcela přestala toužit po tom ukázat světu, že je tu někdo, kdo se mýlí a někdo, kdo trpí.

A co víc….

Uvědomila jsem si, že mě to přestalo zajímat 😀
Uvědomila jsem si, že už tomu nepotřebuji věnovat pozornost a stalo se to jako blesk z čistého nebe – úplně samo a bez práce a řešení.

Najednou je to pryč 😀

Přestalo mě to zajímat proto, že moje vnitřní přítomnost „tady a teď“ je vždy daleko zajímavější, zábavnější a pestřejší 😀 Nad všechno vnější, nad všechny role, nad všechny pomatené příběhy mojí mysli…

Nic a nikdo z toho příběhu není skutečný.
Jen nekonečný smích 🙂

Shumavan