Nie všetko je také, ako sa nám zdá…
„Já tomu nerozumím – všechno se mi hroutí přímo před očima. Matka se v zaměstnání může málem strhat, kdežto manžel, takový chytrý a inteligentní chlap, nechce nic dělat – a taky nic nedělá, jen mě a matku vytrvale uráží. Tchyně se ke mně a k matce chová příšerně. S dětmi to mám taky těžké, jsou hrozně vznětlivé a těžko se kontrolují. Nedávno jsem byla u jasnovidky a ta mi řekla, že by má matka i můj muž mohli umřít. To není život, to je jedna velká pohroma.“ Na diagnózu mi postačilo pár vteřin. V jemné hladině je vše až neuvěřitelně prosté. „Vy a vaše matka jste udělaly všechno pro to, aby situace byla normální, a místo toho jste se dočkaly naprosté zkázy. Proto se vám zdá, že svět je nemoudrý a nespravedlivý. Hned se pokusím všechno vám vysvětlit. Podívejte se – když jsem diagnostikoval vaše pole, jasně jsem v něm uviděl struktury s obrovitou agresí: váš chlapec a vaše dcerka jsou opravdu malí ďáblíci. Jsou to vaše děti. A teď si ujasníme, proč jsou jejich duše najednou takové. Ženy ve vašem rodu, prababičkou počínaje, stavěly otce, jeho moudrost a jeho životní úspěch nad Boha, a aby se duše od Boha neodtáhla ještě silněji, bylo třeba je o to připravit. Proto měly dostávat muže, kteří vypadali poníženě, počínali si hloupě, tedy takové, jimž se říká smolaři. Kdyby se nezlobily na celý svět, kdyby všechno kolem neodsuzovaly, dočkaly by se harmonicky rozvinutých dětí. Jenže ony své okolí přehlížely, pranýřovaly, nenáviděly a na moudrosti a úspěšném osudu lpěly ještě víc. Když otce, jeho moudrost a pozemský úspěch s ní související milují víc než Boha, pak – protože jsem sám částí svého otce – lnu k pozemskosti rovněž a musím od ní být oddělen. Ženy musely být ve své pýše, ve svém zbožňování moudrosti a osudu poníženy. Když se sama nezdržíte opovržení, budete muset být očištěna zvenčí, skrze ponížení. A pokud to nepřijmete, budete očištěna nemocí nebo smrtí. Vaše matka přezírala, odsuzovala muže a zlobila se na něj, a tím pošpinila vaši duši, a především duše vašich dětí. Dřív by jim bylo dovoleno přežít, ale dnes je v duši lidstva příliš mnoho špíny, a ďáblicí musejí být zničeni. Protože však většina této špíny přišla od babičky a matky, babička může očistit duši už jen smrtí, kdežto matka zmrzačeným osudem. Vy muže neustále odsuzujete, a tím jste dětem imputovala program odsudku otce a zřeknutí se Boha. Tím jste jejích duše pokřivila.“ „A to už se nedá napravit?“ zděsila se žena. „Napravit se to dá – duše je pružnější než tělo.“ Žena se zamyslela. Nepřekážím jí a dívám se oknem ven. „Chcete tedy říct, že tchyně mi tím věčným ponižováním vlastně pomáhá?“ „Samozřejmě. Pýcha se léčí ponížením těla, nemocí nebo smrti.“ „Možná že už něco chápu,“ řekla žena. „Aby mohly být očištěny duše mých dětí, je třeba potlačit jejich pýchu. Proto je třeba nejdřív zasáhnout zdroj té pýchy, tedy mě a matku. Když nás muž uráží a ponižuje, tak vlastně bezděky očišťuje duše našich dětí.“ „Přesně tak!“ přikývl jsem. „Čím rychleji tuto myšlenku přijmete, tím rychleji očistíte své duše a duše vašich dětí. A další ponižování už bude zbytečné.“ „Takže i to, jak se mé děti bez rozmyslu vrhají na cizí lidi a koušou je tak, až se jim v celém okolí říká „ti malí zbojnici“, to všechno vzniklo ze mě a mé matky?“ „Samozřejmě,“ přikývl jsem. „No dobře, tak se budu modlit a prosit o odpuštění za všechny odsudky, pocity křivdy a opovržení k jiným lidem i k manželovi. Pochopila jsem, že chovat se přezíravě k poníženému, nenávidět člověka, který nás ponižuje a ubližovat mu znamená přivolat nemoc či smrt vlastních dětí. Ale proč nemohu milovat manžela a jeho moudrost?“ „Když muže milujete skrze Boha, přitahujete ho k Bohu. Ale jestli nejdřív milujete muže, pak ho od Boha naopak odsouváte a svou láskou ho zašlapáváte do země a činíte ho příliš hrdým. Proto by mohl zahynout.“ „Nezlobte se, ale já stejně nechápu, jak je možné láskou uškodit?“ zeptala se unaveně žena. „Na tomto místě nedávno seděla jiná žena,“ pronesl jsem pomalu, „a svěřila se mi s takovýmhle problémem.“
„Chci se vás na něco zeptat,“ řekla mi. “ Vysvětlete mi, proč mí milenci všichni umírají.“ „A kolik jich bylo?“ zajímalo mě. „Dvacet.“ „Protože jste milovaného člověka a jeho moudrost vždy odhodlána stavět nad Boha. Máte mohutnou energetiku, a tou je prostě rozkládáte. Pokud se nenávisti můžeme nějak bránit, lásce rozhodně ne. Proto láska směřující k pozemskosti zabijí rychleji než nenávist. Když chcete, aby byl milovaný člověk zdráv, každé ráno vstaňte a říkejte: „Pane, tebe miluji víc než kohokoli na světě, než lidskou moudrost a pozemské štěstí, které mi člověk může dát.“ Pak odstraňte „lep „‚jímž jste se lepila k mužům a jejich moudrosti: opovržení, nadřazenost a odsudek hlupáků. Potom bude všechno normální.“
Sergej Lazarev – Diagnostika karmy 2
zdroj: Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
