zdroj: Cestou Světla
Základní princip první a hlavní pomoci: chceš pomoci druhému – pomoz sobě. Protože jak na vnější, tak na vnitřní úrovni, abyste pomohli druhému, je potřeba sám mít to, čím chcete pomoci.
Pokud chceme pomoci žebrákovi materiálně, musíme být bohatí materiálně, a abychom pomohli duchovně, musíme být sami duchovně bohatí, umět odpouštět, obětovat, milovat.
Když se člověk sám vnitřně nemění k lepšímu, jak může pomoci druhému? Je třeba si uvědomit, že pomoc zaměřená na skutečné dlouhodobé změny v životě člověka, není pomoc finanční, nejsou to jen slova podpory. V první řadě je to pomoc duši člověka, je to pomoc v jeho morálním nastavení a výchově. Právě taková pomoc směřuje člověka na správnou cestu, poté dokáže už sám najít zdraví, štěstí podle osudu.
Ve Starém zákoně se píše o tom, že morálka a zdraví jsou úzce propojeny – o tom tedy mluvil i Ježíš Kristus. Morální člověk bude odměněn a zlý, nenáviděný, bude potrestán, o tom je napsáno ve Svatých knihách. To vše potvrzuje dlouholetá historie lidské existence na Zemi.
Je třeba mít vždy na paměti, že pomoc druhému člověku – to je nejdříve pomoc jeho duši, a teprve potom pomoc jeho tělu. Proto někdy může pomoc vypadat jako jemnost a péče, a jindy jako tvrdost a štípnutí, ale to vše kvůli tomu, aby vzkvétala duše, protože duše je vychovávána bičem a cukrem (mimochodem stejně jako tělo).
S. N. Lazarev
